Patří mezi hollywoodské rekordmany. Jeho dlouholeté manželství nemá mezi herci obdobu, stejně tak je na seznamu největších filmových legend a z první dvacítky je jediný, kdo stále žije. V Americe je zkrátka legendou. Slušný výkon na chudého Bělorusa.

Boj o přežití

Původně se jmenoval Isur Danielovič Děmskij. Narodil se v prosinci 1916 v New Yorku, ale jeho rodiče byli negramotní židovští uprchlíci z města Homel, které nyní leží na území Běloruska. Otec Heršel se původně živil jako koňský handlíř, po příchodu do Ameriky v roce 1912 vzal zavděk prací hadráře. „Měl koně, malý vozík a od lidí vykupoval staré oblečení, kusy kovu a další haraburdí, které se pak snažil s malým ziskem prodat," líčil Kirk. K uživení rodiny to ale zdaleka nestačilo. „V naší čtvrti žili ti nejchudší z celého města, vládl tu trvalý boj o přežití. A hadrář byl i tady na nejspodnější příčce společenského žebříčku. Takový je můj původ," pokračoval Kirk. Velmi brzy musel začít pracovat. Vydělával jako kamelot, číšník, uvaděč, prodavač ovoce nebo noční hlídač. Než se začal věnovat herectví, vystřídal asi čtyřicet profesí. Do školy přesto chodil poctivě. Už tady se projevovala jeho houževnatost. Dobře věděl, že bez vzdělání se z chudých poměrů nikdy nedostane.

Měl šest sester, což se mu postupem času zajídalo stále víc. Než by s nimi klevetil v malém bytě, raději se toulal po ulicích. Navíc neuměl moc anglicky. Doma se mluvilo hlavně židovským jazykem jidiš, což byl další zdroj posměšků od vrstevníků.

Přeborník v boxu

Umělecké sklony zdědil po matce Bryně, která se ještě před emigrací snažila prosadit jako herečka. V divadle se poprvé objevil ve 13 letech. Původně šlo o jeden z mnoha přivýdělků, ale prostředí se mu zalíbilo. Na střední škole se zapsal do dramatického kroužku a profesoři brzy poznali jeho talent. Navíc dobře vypadal. V jeho tváři se snoubila surovost a živočišnost, takže většinou dostával role padouchů a tvrdých chlapíků. Charakteristický důlek na bradě zase dostával do kolen spolužačky. Z vysmívaného klučiny se stal oblíbený mladý muž. K popularitě přispěl i fakt, že vynikal v boxu a řecko-římském zápase. Dokonce se stal několikanásobným studentským přeborníkem. Také si upravil jméno na Isadore Demsky.

Stále platilo, že měl hluboko do kapsy, přesto se přihlásil na vysokou školu. Vedení univerzity mu na školné poskytlo půjčku, ale musel v areálu pracovat jako školník a zahradník. S diplomem v kapse se nakonec dostal do prestižního hereckého studia v New Yorku, kde si opět změnil jméno, tentokrát na Kirk Douglas. Inspiroval se u svého strýce, který stejné příjmení už nosil.

Kirkovou spolužačkou byla Betty Joan Perske, která se později proslavila pod pseudonymem Lauren Bacall, a také bermudská rodačka Diana Dill (*1923). Obě ženy sehrály v jeho životě důležitou roli.

Válečné zranění

Sotva se jeho herecká kariéra začala rozjíždět, dostal povolávací rozkaz. Od roku 1942 sloužil jako poručík u námořnictva v Tichomoří. V květnu následujícího roku si prohlížel vydání časopisu Life, na jehož titulní straně se usmívala tehdy už slavná Diana Dill. Kamarády v uniformě pobavil prohlášením: „Tuhle si vezmu za ženu!" Za půl roku je smích přešel. Kirk si Dianu vedl k oltáři. Když ho v roce 1944 kvůli zranění propustili do civilu, vrátil se do New Yorku a začal pracovat v rádiu.

Záhy se mu narodil syn Michael, z něhož je nyní slavný herec, a o tři roky později přibyl Joel. V té době měl Kirk za sebou už první zkušenost s filmem. Vždy si myslel, že bude účinkovat zejména v divadle, ale Lauren Bacall mu dohodila roli v dramatu Podivná láska Marty Iversové, které získalo nominaci na Oscara za námět.

Kirk svým výkonem ihned zaujal, takže jeho hvězda strmě stoupala. S Dianou se mezitím v roce 1951 rozvedl a o tři roky později se oženil s producentkou německého původu Annou Buydens (*1930), s níž má syny Petera (*1955) a Erika (*1958).

Přežil vlastní smrt

Kirk měl vždy pověst muže, který nerad dělá kompromisy. Natáčení s ním nebylo vždy snadné, s režiséry se často dohadoval. Nakonec založil vlastní filmové studio, v němž vznikl i jeho nejslavnější film Spartakus, který posbíral čtyři Oscary. Osobně se zasadil o to, aby scénář napsal Dalton Trumbo, což způsobilo skandál. Muž figuroval na seznamu zakázaných autorů, kteří byli podezřelí z protiamerické činnosti, jinými slovy byli podezřelí ze sympatií ke komunismu. Kirk si ale prosadil svou, Trumbovi díky tomu umožnil návrat do Hollywoodu a zároveň upozornil na nesmyslnost podobných černých listin.

V roce 1991 slavný herec přežil nehodu vrtulníku, při níž zahynuli dva lidé. Po hrůzném zážitku se začal více věnovat duchovnímu světu a vzal na milost židovství, z jehož vlivu se celý život snažil uniknout. O pět let později jej postihla těžká mrtvice, po níž měl nějakou dobu potíže s řečí. Byl na tom tak špatně, že dokonce zvažoval sebevraždu. Opět se ale zotavil.

Od začátku století se před kamerou objevuje jen výjimečně, přesto stále udivuje svou kondicí. V těchto dnech navíc slaví s manželkou diamantovou svatbu, tedy 60 společných let.

Co ještě nevíte

*V roce 1941 se objevil poprvé na Broadwayi v úloze zpívajícího doručovatele telegramu.

*Ve 40. letech chvíli používal umělecké jméno George Spelvin.

*Přestože se s první ženou rozvedl, s dětmi se pravidelně stýkal a podílel se na jejich výchově. „Budu na vás křičet a klidně vás i zmlátím, protože mi na vás záleží," vzpomínal později slavný syn Michael na otcova slova.

*Dočkal se tří oscarových nominací za filmy Šampion (1949), Město iluzí (1952) a Žízeň po životě (1956).

*Ze všech jeho synů vyrostli herci nebo filmoví producenti.

*Nejmladší syn Eric v roce 2004 zemřel na předávkování drogami.

*Donedávna měl na internetu vlastní blog a byl nejstarší blogující celebritou světa.