Pracoval až do rána. S prvními slunečními paprsky se odplížil domů. Netušil však, že ho celou dobu pozorovaly dvě neposedné oči. Syn jeho souseda Graviona Ludigsona, kterému všichni v okolí přezdívali Malý vlk. Byl známý tím, že se rád toulá po nocích a číhá na unavené veverky. Odhalil tak, že Thorkelson posunul hranice Ludigsonova pozemku nejméně o deset metrů. Za to ho čekal krutý trest.
Thorkelsona probudilo bouchání na dveře. Před nimi stál Ludigson a kmenový vůdce. „Máme důkaz, že jsi ukradl moji nejúrodnější část pozemku," zaburácel Viking. „To není pravda!" ozval se ještě rozespalý Thorkelson. „Ne? Nuž dobře, Ódin rozhodne. Zvu tě na holmgang," odpověděl Ludigson a otočil se na podpatku. Vyděšený zloděj se skácel na podlahu.
Holmgang
Slovo holmgang může být přeloženo jako „jít na ostrov". Nejednalo se o pozvání k rybaření nebo plavání, šlo o jasně ohraničené místo, často skryté a odlehlé, kde se dva bojovníci utkali na život a na smrt. Tento souboj měl jasná pravidla a byl to celospolečensky uznávaný způsob řešení různých sporů.
Na holmgang mohl být vyzván kdokoli, bez ohledu na společenské postavení. Pádným důvodem pro jeho uskutečnění byla urážka na cti, nezaplacení dluhů, právní nesouhlas s protistranou, krádež, nevěra nebo touha pomstít přítele.
Holmgang se konal tři až sedm dní po vyřčení výzvy na předem stanoveném místě. Pokud se jeden ze soupeřů nedostavil, automaticky prohrál. Byl označen za psance. To znamenalo jediné. Kdokoli ho mohl beztrestně zabít. Na celou rodinu navíc padla hanba.
Vikingské boje
Každý účastník si mohl zvolit, jakými zbraněmi bude bojovat. Povinné byly tři štíty, jež symbolizovaly tři životy každého z mužů. Jakmile štít praskl, jeden život byl ztracen. Turnaj zahajoval ten, kdo výzvu vyřkl. Ukončen byl ztrátou všech životů, smrtí nebo prohlášením, že je jeden z bojovníků příliš vyčerpán. V tomto případě byl diskvalifikován.
V raných dobách se bojovalo doslova do poslední kapky krve. Zabití protivníka nepředstavovalo vraždu, a proto vítěz nemusel platit wegild, pokutu pro rodinu oběti. Postupem času se ale pravidla upravila tak, že střet končil prvním krveprolitím a ne smrtí. Profesionální bojovníci často používali holmgang pro legalizaci loupeží, nárokovali si tak právo na půdu, ženy nebo majetek. Mnoho ság popisuje, že tento typ boje zneužívali především profesionální válečníci - berserkové. V roce 1006 byly tyto souboje zakázány na Islandu, roku 1014 v dnešním Norsku.
Zdroj:
