Když australsko-indonéský tým paleoantropologů a archeologů, který se na ostrově Flores snažil najít důkazy o pravěké migraci Homo sapiens z Asie do Austrálie, našel kus kostry a čelisti neznámého hominida, netušil, jak objev zamíchá dosavadními poznatky o vývoji člověka.
Mezinárodní skupiny vědců se ihned ponořily do bádání. Objevilo se tak několik teorií, jež pracují s různými poznávacími znaky evoluce. Jaké se zapsaly do dějin?
Homo floresiensis
Podle práce Debbie Argue z Australian National University nebyl předkem člověka floreského člověk vzpřímený (Homo erectus), ale spíše člověk zručný (Homo habilis). Vyvinul se v Africe a nejakým záhadným způsobem se dostal do Indonésie na Flores. Od naší vývojové linie se měl oddělit asi před 1,75 miliony lety a na ostrově se objevil už před milionem let. Jeho příchod měl zásadní dopad na přírodu. Zřejmě způsobil vyhynutí želv obrovských a trpasličího slona Stegondon sondaari.
Liang Bua, jeskyně, kde byl odkryt Homo floresiensis.
Tuto teorii podporuje výzkum japonských vědců, kteří naskenovali vnitřek jediné nalezené lebky floreského hobita. Zjistili, že jeho mozek byl o polovinu menší, než orgán nejstaršího zástupce člověka vzpřímenéno z Jávy.
Co když ale lebka patřila modernímu člověku, který trpěl mikrocefalií, vývojovou vadou projevující se zakrněním mozku a celé hlavy, a tím pádem Homo floresiensis nebyl samostatným druhem? Na tuto otázku se snažil odpovědět tým vedený Adamem Brummem z Australian National University v Canbeře.
Brumm se zaměřil na jeden ze znaků evoluce, tedy na to, jak pokročilou technologií byly vyrobeny nástroje, které byly společně s pozůstatky pod převisem Liang Bua nalezeny. Odborníci prozkoumali nejdříve náčiní používané lidmi druhu Homo erectus. Ti obývali ostrov před 700 tisíci roky a vyráběli poměrně jednoduché pomůcky. Ty srovnal s nástroji „hobitů". Zjistil, že využívali podobný výrobní postup. Technologie tak mohly být dědictvím po lidech vzpřímených.
Tajemný předek
Jednoznačnou odpověď, jak přesně člověka floreského zařadit, by mohla dát analýza DNA. Bohužel z fosilií starých 18 let se genom zatím získat nepovedl. Japonský paleoantropolog Yousuke Kaifu z tokijského National Museum of Nature and Science se proto pustil alespoň do analýzy zubů. Prozkoumal čtyřicet kousků od hobitů a porovnal je ze zuby lidí Homo habilis z Afriky, ranných Homo erectus z Jávy a se zuby pravěkých i současných Homo sapiens.
Ukázalo se, že tvrdý útvar v dutině ústní „pulčíků" se od našich zásadně liší. Jsou však dokonalou kombinací chrupu dávnějších předků. Jejich špičáky a třenové zuby vypadají primitivně, ale stoličky už mají modernější vzhled. „Svými zuby je ostrovní předek nejpodobnější člověku vzpřímenému," píší odborníci. Pokud má Kaifu a spol. pravdu, ve skutečnosti se Homo floresiensis vyvinul z Homo erectus, ale pohrál si s ním evoluční jev - ostrovní nanismus. Příčiny téro degenerace zatím nejsou zcela jasné. Známe je však z řady izolovaných ekosystémů.
Zdroj:
