Jedním z projevů je myšlenka homunkula, zmenšeného humanoidního tvora, o němž se věřilo, že byl vytvořen magickými prostředky. Alchymistický recept zní přinejmenším podivně, protože na homunkula byste měli smíchat sperma s hnijícím masem.
Věřilo se, že homunkulus má nadpřirozené schopnosti: dokáže ovládat pohyb a vzhled měsíce a umožňuje lidem proměnit se v ovce a krávy, i že tekutiny z těla homunkula propůjčují jeho tvůrci kromě jiných nadpřirozených schopností i schopnost chodit po vodě.
Na dokument o posedlosti homunkulem se podívejte zde:
Jak vytvořit umělého člověka?
Myšlenka stvoření homunkula, tedy miniaturního umělého člověka, spojuje dohromady mnoho témat. K těm patří jednak rané lékařské teorie o rozmnožování a těhotenství, pak rané představy o vzniku života, a v neposlední řadě i moderní obory genetického inženýrství a kybernetiky.
Děloha byla podle dobového smýšlení pouze teplou nádobou bohatou na živiny. Zde embryo rostlo a dostávalo potřebnou výživu, tedy suroviny potřebné k vytvoření dospělého člověka. Ty byly podle dobové „vědy“ rovněž určujícím článkem toho, jakým jedincem se člověk stane.
Největším mudrcem byl Aristoteles
Renesanční medicína věřila, že hlavní životodárná síla při rozmnožování pochází od muže v podobě spermatu. Myšlenka, že sperma je hlavní ingrediencí potřebnou ke vzniku nového života v děloze, sahá až k Aristotelovi, jenž byl hlavní autoritou v oblasti přírodních věd. A přestože nevěřil, že by člověk mohl být uměle stvořen mimo přirozený způsob pohlavního rozmnožování a porodu, jeho myšlenky takovou možnost ponechávaly.
Odtud se vzala i podivná představa, že děloha by mohla být nahrazena jinou nádobou s podobnými podmínkami. Sperma však bylo nedotknutelné. Aristoteles si zjednodušeně myslel, že kromě spermatu stačí jen teplá komora a nějaká surovina, kterou může být i hnijící maso.
Rytina Wagnera a Homunkula z Goethova Fausta II z 19. století.
Homunkulus z krávy nebo opice
Kromě myšlenky vytvoření homunkula se klasičtí, středověcí a renesanční filozofové domnívali, že jednoduchá stvoření, jako jsou mouchy, žáby a myši, mohou spontánně vzniknout z inertní hmoty, jíž bylo právě hnijící maso. A odtud se vzala i myšlenka vzniku člověka. Stačilo totiž jediné – přidat sperma. Takže už v raném středověku začali alchymisté a filozofové sestavovat recepty na výrobu homunkula. Například Kniha o krávě popisuje, jak je samice zvířete, buď kráva nebo ovce, uměle oplodněna směsí spermatu a určitého druhu fosforeskujícího minerálu. Poté je sťata a narodí se homunkulus, který se krmí její krví. Obdobný model by fungoval i s opicí nebo klisnou.
Dokonce zde zazněla i myšlenka alchymisty Paracelsa, který v 15. století uměle oplodnil koně a nechal sperma v děloze vyhnít. Věřil, že homunkula lze vytvořit pouhým vložením spermatu do uzavřené nádoby s materiálem, jako je hnijící maso nebo dokonce hnůj!
Dnešní homunkulus?
Součástí myšlenky stvoření homunkula bylo vytvoření umělého člověka, což jej činí srovnatelným s židovským příběhem o golemovi. Proti vytváření homunkulů se postavili někteří církevní představitelé. Dnes příběh o homunkulech odráží moderní debaty o genetickém inženýrství a kybernetice. Moderní "alchymisté" usilují o vytvoření "homunkulů" z genetických modifikací a kybernetiky. Dnes už by se ale nemělo jednat o jedince sice mocného, ale s omezenou inteligencí a rozumovými schopnostmi, ale naopak o stvoření dokonalejší než sám člověk.
Zdroje:
