Stále rostoucí nájemné přimělo již více než 200 000 obyvatel z nejnižší vrstvy ke stěhování do ponurých a často ilegálních ubytoven, jako jsou neblaze proslulé „domy rakví“. Takto bývají označovány rozdělené bytové jednotky v činžovních domech, které jsou jenom tak velké, aby se do nich vešla postel.

Jen o málo větší než vězeňská cela

Klecové domy či domy rakví, je jedno jak je nazvete, protože výsledek je stejný, obvykle nabízejí byty o velikosti necelých 9 metrů. Tahle plocha je přibližně o 2 metry větší, než většina městských vězeňských cel. Soukromí tady nemá právě místo, protože sousedi obvykle žijí jen o pár metrů dál.

Bytové jednotky, i když přesnější výraz bude spíš klece, jsou obvykle rozděleny provizorními nebo posuvnými stěnami. Skrz ně obyvatelé vnímají hluk, zápach a další nepříjemné faktory tohoto nedůstojného bydlení.

Užít si chvilku klidu ve vaně je pro lidi obývající často ilegální hrůzyplné prostory doslova nedostižný sen. Koupelny totiž bývají společné, a často se jedná jenom o umývadlo s tekoucí vodou. O vaně si tady mohou nechat zdát.

Chybí kuchyně, takže si uvaříte jenom na malých vařičích, které stačí zapojit do zásuvky. Mimochodem, rozvody elektřiny bývají obvykle v havarijním stavu, případně udělané na černo, takže každé takové vaření má příchuť adrenalinu.

Jak se bydlí v Hongkongu? Realita je krutá:

Zdroj: Youtube

(Ne) viditelní obyvatelé

Nejspíš byste čekali, že taková místa obývají lidé bez práce. Opak je pravdou, protože i prostor v klecovém bytě je třeba platit. Bydlí zde dělníci, kteří se starají o bezproblémový chod města, čistí ulice, kanalizace, pracují v přepravě zboží, v restauracích, obchodech a všelijakých dalších službách.

Problém je v tom, že jsou tak špatně placeni, že si nemohou dovolit pronajmout byt v lepším prostředí. O koupi ani nemluvě. Hongkong sice trpí bytovou krizí, ale ta nevychází z nedostatku nabídky jako takové, ale z nedostatku dostupného bydlení.

 Lidem se středním příjmem by trvalo téměř 24 let, než by si mohli dovolit pořídit byt za dostupné peníze. A i to má háček, nesměli by mít žádné jiné výdaje. I proto jsou vyhlídky mladých lidí, že konečně opustí prostor dusících rakví, značně neradostné.

 Střešní slumy

Klecové bydlení není jediným řešením pro hongkongské obyvatele s nízkými příjmy. Mnozí z nich našli svůj domov ve vratkých obydlích na střechách výškových budov.

Zatímco v rozdělených bytech neexistuje možnost vhodného větrání, takže se v nich množí viry, na střeše je sice čerstvý vzduch, ale také extrémní horko a život tamních obyvatel ovlivňuje i nepřízeň počasí.

Řešení? V nedohlednu

V průměru trvá šest let, než rodina dosáhne na tzv. veřejné bydlení, tedy zažádá si o státní byt. Existuje před stupeň tzv. přechodového bydlení, ovšem ten je časově omezený. Pokud zájemce o veřejný byt neuspěje, musí se z přechodového bydlení odstěhovat a je znovu na začátku.

Veřejných bytů je stále málo, z čehož celkem logicky vyplývá, že se nedostane na každého. Pro vládu je totiž ekonomicky zajímavější prodávat půdu developerům, kteří na ní staví luxusní rezidenční projekty či komerční budovy. 

Zdroje: fourfacades.com, edition.cnn.com