Pouze některé části jídelníčku byly společné pro bohaté i chudé. Například pottage, jakási hustá polévka, obsahující otruby, maso nebo zeleninu, kterou si lidé vypěstovali na svých zahrádkách. Bohatí jedli hustší druhy. Jinak si ale boháči samozřejmě daleko více dopřávali.
Přežil by moderní člověk ve středověku?
Bohatí – blíže k nebi
Součástí jídelníčku bohatých byla i divoká zvěřina, například jeleni a krocani. Co se jedlo a jak se podávalo, se značně lišilo v závislosti na společenském postavení. Šlechta a královská rodina jedla jídlo ze stříbrného příboru a zlatého nádobí, zatímco nižší vrstvy používaly dřevěné nebo rohovinové nádobí. Králové a královny obvykle jedli jídla, která byla " blízká nebi", například jeřáby a jiné ptáky.
Bohatí lidé měli vždy dostatek jídla. Jedli čerstvé maso, kuřata a husy. V zimě se jedlo solené maso, které se vařilo ve velkých kotlích a podávalo se jako guláš. Jedlo se maso všeho druhu. Velmi oblíbené byly solené ryby. Často se jednalo o slanečky a úhoře. Lord mohl mít bílý chléb, tři masové pokrmy, tři rybí pokrmy a k pití víno nebo pivo.
Typické menu vévody
Jak vidíme na videu s českými titulky, hostina bohatých byla servírována i na speciálním nádobí. Na první pohled zaujme tzv. trencher, neboli kus chleba používaný jako talíř. Velmi zvláštní je, že jíst „obyčejný chleba“ bylo od určitého společenského postavení zapovězeno. Chleba byl potravou chudých. Takže bohatí si na něj servírovali své pokrmy. Místo chleba konzumovali spíše menší bulky, tedy chléb obohacený rozpuštěným máslem. Jinak byly složené ze stejných ingrediencí jako běžný chléb, obsahovaly tedy mouku, vodu a kvasnice. Tyto středověké bulky by se nejlépe daly připodobit k dnešním brioškám.
Jíst chleba bylo dokonce pro bohaté špatnou etiketou. Chleba byl jídlem sedláků a po jídle byl sesbírán do jedné velké mísy a věnoval se chudým.
Zvláštní role pudinkového koláče
Bohatí samozřejmě milovali sladké a dezerty byly nedílnou součástí jejich tabule. Vévodové si pochutnávali na pudinkovém koláči, který však nebyl servírován jako dezert na konci menu, ale v rámci tzv. „remove“ (angl. odebrat), což byly vlastně talíře, které se odnesly poté, co jídlo na nich bylo snědeno. Pudinkový koláč byl jasně žlutý, protože se obarvoval šafránem. Ten byl i ve středověku stejně vzácný jako dnes, dokonce přeneseně „dražší než zlato“. Žlutá barva koláče ale byla důležitou součástí prezentace bohaté tabule a koláč se často pojídal spolu s masem, tedy vlastně přikusoval k hlavnímu chodu.
Kuře – rozhodně ne běžné jídlo
Na stole bohatých nechybělo ani kuře, které dříve rozhodně nebylo tak běžné a levné jako dnes. Kuře se stalo jídlem chudých vlastně až po druhé světové válce, ale ve středověku si jej rozhodně nemohl dovolit každý.
Ve středověku kuře představovalo jídlo, které jste si sami vypěstovali. „Možná byste snědli slepici, když přestala klást vejce. Možná byste snědli kohouta… Ale sníst kladoucí slepici vlastně znamenalo odstranit ze svého stolu i zdroj vajec. Kuře na stole bylo skutečně výsadou bohatých, protože vlastně znamenalo: Mohu si dovolit sníst i zdroj vajec, jsem natolik bohatý, že si obstarám vejce jinak“ říká historička potravin Chris Carr. Kuřata se vařila ve vývaru a nadívala třeba hrozny nebo bylinkami, ale bylo známo velmi mnoho úprav drůbeže. Nechyběla ani omáčka k masu, ve videu například mandlová. Mandle se totiž objevovaly v kuchařkách vysoce postavených kuchařů jako způsob zahušťování.
Od zvěřiny k selátku
Za největší pochoutku bylo ve středověku považováno selátko a ke svátkům obvykle patřila hostina umble pie, masový koláč složený z vnitřností jelena nebo divoké zvěře. Ať už se používal jakýkoli druh masa, každý pokrm se vylepšoval štědrou dávkou koření, především hřebíčku, skořice a muškátového oříšku.
Kromě kuřete byla vymožeností bohatých i zvěřina, většinou ulovená na jejich vlastní půdě či na vlastním panství. Lov byl ve středověku velmi důležitou součástí šlechtického sociálního života. Velmi běžné bylo, že to, co jste si ulovili, jste si i snědli, takže žádný kus nebyl vyhozen. „Maso přitom bylo krájeno a rozděleno podle postavení lidí ve společnosti. Hlavní a nejlepší kus dostal vévoda a ostatní maso bylo rozděleno lidem kolem něj. Ti nejnižší pak dostali tzv. „umbels“, tedy něco jako „skromný koláč“, neboli vnitřnosti srny,“ vysvětluje historička. Zvíře tedy bylo využito beze zbytku, snědly se i vnitřnosti, uvařené a vmíchané do koláče.
Zvěřina byla přitom většinou osmažena na pánvi, kořeněna vybraným kořením, často i cibulí a pórkem, i proto horké maso s téměř neochuceným pudinkovým koláčem výborně ladilo. Pudinkový koláč se většinou nekořenil, pouze pokud pán stoloval ve větší společnosti.
Podívejte se, jak vypadala kuchyně ve středověku.
Víno, pivo a voda jen na mytí rukou
Bohatým nikdy na stole nechybělo víno, dokonce ani jakýsi středověký svařák, zvaný hippokras, tedy červené kořeněné víno. Podávalo se však jak teplé, tak studené.
A pak na stole byla i voda. Nejednalo se ale o vodu na pití, ale o vodu na mytí. Levá ruka se totiž při jídle nepoužívala a jinak se hojně používaly látkové ubrousky. „Když pán vešel do místnosti nebo se usadil k jídlu, služebníci mu umyli ruce. Pán jen držel ruce nad mísou s vodou a služebnictvo mu parfémovanou vodou ruce umylo a poté utřelo utěrkou,“ říká Carr. To byla součást středověké hygieny, ale levá ruka přesto nebyla nikdy použita.
U stolování pána vždy asistovali sloužící, kteří mu nejen myli ruce, ale i krájeli kuře, servírovali a dolévali víno. Čím více hostů u stolu zasedlo, tím stoupal i počet servantů.
Z období 14. století se nám zachovalo několik kuchařek, z nichž ta nejstarší v angličtině se jmenuje The Form of Curry, kde curry není koření, ale staroanglické slovo pro „vaření“. Jejím autorem byl hlavní kuchař Richarda II.
Způsob, jakým je jídlo prezentováno, co znamená a jak bylo vyrobeno, se od středověku velmi radikálně změnil. Středověké vaření vyžadovalo čas, snahu a hodně znalostí, aby byl pán spokojen. Ale rozhodně to stálo za to!
Zdroje:
qaqooking.wiki/what-did-the-rich-and-poor-eat-in-medieval-times
