Staré české kroniky jsou plné popisů, jak probíhaly hostiny nejvyšší smetánky. Mezi největší v našich dějinách patřila svatební slavnost neteře Přemysla Otakara II. Kunhuty a uherského kralevice Bély v září roku 1264. Vypravovalo se o ní po celé Evropě. Není divu. Zásoby na hody se dovážely několik měsíců z Rakous, Štýrska a Moravy. Dobytka bylo tolik, že se sotva vešel na ostrov při Dunaji. Zvěřina a drůběž nešla ani spočítat. Sehnalo se zhruba 18,5 tisíc hl pšenice, vína bylo tolik, že by stačilo na několikadenní pitku obyvatel Rakous a Moravy. Kdo přišel, dostal najíst.
Středověké hostiny se vyznačovaly množstvím jídla, pití a drahého nádobí. Hlavním cílem hostitele bylo ohromit. Na stole se objevovala celá jehňata, telata i jeleni. Jídlo se zdobilo, malovala, zlatilo. Vytvářely se z něho doslova umělecká díla. „V jedné kuchařce jsem našla recept na velikonoční zahradu s beránkem upečeným bez kůže, potřeným fíkovou zavařeninou, na které byly přilepené umělé kudrlinky. Kopýtka byla pozlacena, rohy byly z těsta. Zahrada byla vytvořena z ovoce," píše Magdalena Beranová ve své knize Jídlo a pití v pravěku a středověku. „Takovým pokrmům se říkalo šauesen, jídla na podívanou."
Hostiny ve středověku
Mezi další dobře popsanou hostinu patří svatba Anny Marie Bádenské s Vilémem z Rožmberka v roce 1578. Slavila se od 16. ledna do 1. února. Dohromady se na ní snědlo 110 kusů vysoké zvěře, 20 kusů černé zvěře, 23 011 ptáků, jako byli holubi, tetřevi a hrdličky, 751 volů, krav a telat, 2308 jitrnic a jelit, 7641 hus, krůt a kapounů, 77 753 ryb, čtyři bečky kaviáru a 30 947 vajec. Na chleba se spotřebovalo 35 tisíc litrů mouky, vína se vypilo 110 sudů a piva 903 sudů.
Zpočátku stolovali muži a ženy zvlášť. Buď v jiným místnostech nebo u jiného stolu. Ve 12. století ale přišel z Francie zvyk, díky němuž se začalo hodovat společně. Dámy se ale nezúčastňovaly pitek, které byly velmi oblíbené. „Vyrdžet při pití bylo symbolem mužnosti. Opít se do němoty, usnout na stole nebo se dokonce svalit na zem nebyla žádná ostuda, právě naopak," píše Beranová.
Od konce 15. století však začala platit určitá pravidla, jak se při společenských událostech chovat. Hlavní zásadou bylo, aby nikdo nepomlouval hostitele nebo jídlo. Zakázány byly také hádky, hlasité mluvení, utírání nosu do ubrusu, nabírání soli rukama, plivání, olizování mastného nože, dloubání v zubech a pití s plnými ústy. V dalších ponaučeních se objevuje také, že by se hosté neměli opírat lokty o stůl, chytat při jídle blechy, „kydat“ jídlo na ubrus, foukat, mlaskat, krkat apod.
Hostiny na hradech
Jedna zvyklost však byla všeobecně tolerována. „Obyčejné jídlo na velmožském dvoře mohlo mít deset až patnáct chodů. Jindy se píše o dvaceti nebo třiceti. Počítalo se, že při tomto množství bude hostina trvat asi čtyři hodiny," píše Beranová. Na konci 16. století se podle italského způsobu začalo podávat až padesát, sto, i více krmí. Jak to mohli naši středověcí předci všechno zkonzumovat? Jednoduše. Vyvolali si zvracení.
Každý účastník si s sebou na hostinu brával také husí brk. Ten si stačilo vložit do krku. Žaludek se vyprázdnil a mohlo se spokojeně pokračovat v hodování dál. Případně tak bylo zabráněno nočnímu převalování způsobené těžkým žaludkem.
Zdroj:
BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Vydání 3., rozšířené a upravené. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2498-5.
www.toprecepty.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.dvojka.rozhlas.cz
