Věřte nevěřte

To, že se vše „živé“ na Zemi spolu dorozumívá, je všeobecně známo. Zvířata mají svou řeč těla a zvuky. Rostliny si předávají informace chemickými signály, které vysílají listy. Mají i svou podzemní komunikační síť. Tu zajišťuje kořenový systém. Dokážou se varovat před nebezpečím i vyslat zprávu o zdroji potravy, stejně jako houby. Ty však spolu mluví prostřednictvím elektrických impulzů v podhoubí. Jejich jazyk zkoumal profesor A. Adamatzky a jeho tým z Laboratoře nekonvenčních počítačů ze západoanglické univerzity.

Profesor nezvyklým houbařem

Nechci, aby to vyznělo nějak ošklivě, ale houbaření mezi koníčky Angličanů zrovna nepatří. Nás Čechy, coby národ houbařů, by spíš zajímalo, jak si spolu povídají hřiby, holubinky nebo muchomůrky. Pan profesor si pro svá zkoumání vybral pro nás „exotické“ houby. V Japonsku oblíbenou pochoutku penízovku sametonohou (enoki). Dále nejedlou klanolístku obecnou a jedovatou „houbu duchů“ (Omphalotus olearius). Ta roste převážně v Austrálii. U nás se vyskytuje jen její příbuzný hlívovník olivový. Posledním druhem je housenice čínská. Do substrátů s jejich podhoubím vložil malé elektrody. Měřil frekvence a intenzitu impulzů v hyfách, tedy vláknech hub, která tvoří podhoubí. Houby sice nemají nervovou soustavu, ale tato vlákna jsou nervové soustavě živočichů podobná. Výstup poté analyzoval. A výsledky byly překvapivé.

Adamatzkyho objev

Při svých pozorováních Adamatzky zjistil, že se elektrické impulzy vyskytují v určitých shlucích. Ty pak podrobil matematickému rozboru. „Za předpokladu, že elektrická aktivita slouží houbám ke komunikaci, pak jsme prokázali, že rozložení délky slov hub odpovídá rozložení lidských jazyků,“ řekl. Délka slov hub se značně podobá délce anglických. Vědec zjistil, že každé houbové slovo má v průměru 5,97 písmen, slovíčko anglické pak 4,8 písmen. „Zjistili jsme, že velikost slovní zásoby hub může dosahovat až 50 slov, nicméně jádro slovní zásoby nejčastěji používaných slov nepřesahuje 15 až 20 slov.“ Předpokládají, že houby dokonce mluví ve větách. Nejčilejší konverzaci vedla klanolístka obecná, která roste na dřevě. Když se vlákna jejího podhoubí dostala k neznámému kusu dřeva, elektrické impulzy se zrychlily. Podle vědce dávala svým sousedkám na vědomí, že našla nový zdroj potravy.

Zdroj: Youtube

Houbové esperanto?

Profesor Adamatzky věří, že zrychlený „elektrický výkon“ není náhoda. Zároveň ale připouští, že je nutný další výzkum. „Nevíme, zda existuje přímý vztah mezi vzorci impulzů u hub a lidskou řečí,“ řekl. „Je možné, že ne. Že si neříkají nic.“ Houby možná nemluví mezinárodním jazykem a každý druh má svůj. Tak proto jim zatím vědci úplně nerozumí, a zkoumat jejich jazyk bude složitější. Někteří vědci se však k jeho výzkumu staví poněkud skepticky. Například mykolog z Exeterské univerzity poznamenal: „Ačkoli je to zajímavé, interpretace jako jazyk se zdá být poněkud přehnaná a vyžadovala by mnohem více výzkumu a testování kritických hypotéz, než uvidíme ‚Fungus‘ v Google Translate.“

Takže až vyrazíte s košíkem do lesa a nenajdete ani babku, třeba to není tím, že „nerostou“. Jen jste narazili na území, kde jsou velmi upovídané a chytré houbičky, které rychle svým kámoškám poslaly vzkaz: „Schovejte se. Blíží se k nám člověk sběrač.“

Výzkum byl publikován v časopise Royal Society Open Science (2022).

Zdroje: www.npr.org, theconversation.com