Housle: Středověký mučicí nástroj sice nepůsobil bolest, i tak byl strašlivý

Do houslí mohly být spoutány i dvě osoby najednou.

Do houslí mohly být spoutány i dvě osoby najednou.

Foto: Profimedia.CZ

Housle jsou nástrojem poměrně nevinným, když pomineme, že jejich zvukem můžete hodiny úspěšně mučit sousedy. Ve středověké mučírně se tak ale říkalo i zvláštně tvarovanému nástroji, který sloužil k potrestání pomlouvačů a hašteřivých žen. Dnešním houslím se podobal jen svým tvarem.

Základní verze "houslí" měla tři otvory: jeden větší pro hlavu a dva menší pro ruce. Trestané osobě v nich byl znehybněn krk a zápěstí, přičemž jí pouta způsobovala velké nepohodlí, ale nikoli ukrutnou bolest. Nešlo tedy o mučicí nástroj v pravém slova smyslu, který by sloužil k vynucení výpovědi. Člověk se v něm měl spíše zklidnit a zpytovat své svědomí, zatímco byl potupně veden městem a lidé se mu mohli posmívat a házet na něj shnilou zeleninu.

Ženské se zase hádají? Do houslí s nimi! 

Další varianta houslí nabízela otvorů šest a mohla spoutat osoby dvě. Většinou šlo o rozhádané sousedky, které nebyly schopny svůj spor vyřešit po dobrém. V houslích byly ponechány tak dlouho, dokud se rozumně nedomluvily.

Housle sloužily především k pranýřování.Housle sloužily především k pranýřování.Zdroj: By Flominator / Creative Commons / 3.00, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/

Dalo by se říci, že housle sloužily především jako pomůcka k pranýřování a jejich základním účelem bylo odsouzence co nejvíce ponížit. Někdy se na ně věšel i zvonek, aby při pochodu městem všichni měšťané věděli, že mají vykouknout z oken a po osobě uvězněné v houslích něco hodit.

Kde se vzaly housle Daliborovy?

Objevil se názor, že do houslí mohl být spoután i slavný Dalibor z Kozojed, u kterého historikové vylučují, že by se ve vězení učil hře na stejnojmenný hudební nástroj. První housle se totiž objevily až v polovině 16. století v Itálii a ještě jim chvíli trvalo, než se dostaly do našich zemí. Dalibor byl přitom popraven roku 1498.

Podle spisovatele Josefa Svátka se slovo "húsle" používalo také pro skřipec. Tato verze zní věrohodněji, protože by nemělo žádný smysl, aby Dalibora jeho věznitelé poutali do nástroje určeného k pranýřování. Vyslýchat na skřipci ho ale mohli, ačkoli i to je některými historiky zpochybňováno. Dalibor se totiž ke všemu přiznal už při svém zatčení, a tak ho nebylo třeba mučit.

Varhany (ilustrační foto)

Podivná sebevražda skladatele Jakuba Jana Ryby: Skončil na morovém pohřebišti

Je tedy možné, že mladého rytíře během ročního pobytu ve věži opravdu zlákala hudba? Výraz "housti" se nakonec používal pro hru na jakýkoli strunný nástroj, který se vůbec nemusel moderním houslím podobat. Vězni si v té době navíc opravdu byli nuceni vydělávat na jídlo almužnou, a tak není vyloučeno, že Dalibor k žebrání přidal i nějakou tu uměleckou performanci. Romantickou představu hudebně založeného vězně proto nemusíme zcela zavrhnout.

Zdroje: en.wikipedia.org, historycollection.com, nasregion.cz

Akční letáky