Housle: Středověký mučicí nástroj trestal především ženy, většinou ve dvojicích

Dvě hádavé ženy v houslích.

Dvě hádavé ženy v houslích.

Foto: Anonym / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Středověké mučicí nástroje nebyly všechny stejně kruté, pokud jde o fyzickou bolest. Umíte si ale představit, že jste s někým, s kým se nemůžete ani vystát, natož dohodnout, spojeni tváří v tvář v tzv. houslích? A výhledy na svobodu jsou podmíněny jen tím, že najdete společnou řeč? Tento trest byl zejména pro hašteřivé ženy určitě stejně hrozný jako lámání v kole.

Housle pro dva lidi.Housle pro dva lidi.Zdroj: Von Holger Uwe Schmitt - Eigenes Werk / Creative Commons, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/

Stejně protivný jako může být zvuk rozvrzaných houslí v rukou nepovolaných, je určitě i neutichající hádání a hašteření znepřátelených lidí. Ve středověku k vyřešení tohoto problému sloužily housle nebo skřipec, které za krk skříply a sevřely dvě znepřátelené osoby, dokud si svůj problém nevyřešily. Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Pevné spojení a ulička hanby

Skřipec na krk byl ve středověku jakousi variantou jha, pranýře nebo pevných želez. Nástroj vyráběli truhláři a kováři spojením dvou kusů dřeva opatřených pantem a zámkem na přední straně. Housle pak měly celkem tři otvory – jeden byl velký na krk a druhé dva měly držet ruce za zápěstí, jež tak byla spoutána přímo před obličejem vězněného. Kromě pevného spojení na krku byly tedy ještě osobě – či dvěma - sevřeny i ruce, aby se nemohly jinak napadnout. A housle byly navíc zajištěny sklopným prkýnkem nebo ocelovou tyčí, takže spojení bylo velmi pevné. Tento trest byl využíván zejména tehdy, kdy byla zmíněná osoba přistižena při ostré hádce nebo rvačce.

Housle pro jednu osobu.Housle pro jednu osobu.Zdroj: Flominator - Eigenes Werk / Creative Commons, CC BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by/

Verze pro jednoho i dva

Existovala přitom varianta pro jednoho i pro dva. Pokud šlo o jednoho vězně, zpravidla vězenkyni, měl skřipec obvykle vpředu připevněný řetěz nebo provaz, aby se nešťastná žena mohla promenádovat po ulicích.

V případě spoutání a sevření svou lidí se jednalo o dvojitý skřipec, kterým k sobě byli upevněni dva lidé tváří v tvář. Nepřímo tak byli donuceni spolu dříve či později mluvit, i když u těch vytrvalých to chvilku trvalo. Trest se považoval za skončený až v momentě, kdy byl problém vyřešen, takže bylo v zájmu obou „uvězněných“ domluvit se co nejdříve.

Housle pro dva lidi.Housle pro dva lidi.Zdroj: Flominator / Creative Commons, CC BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/

Aby byl nástroj i veřejnou pohanou, často byl k přenosnému pranýři připevněn i zvonek či jiný zvukový nástroj, který měl upozornit měšťany, že se blíží oběti. A pak se osud odsouzeného změnil na skutečnou uličku hanby, protože lidé samozřejmě na odsouzeném nenechali nit suchou.

Zdroj: Youtube

Tento mučicí nástroj, který patřil ještě k těm mírnějším, se hojně používal po celé Evropě, zejména však ve středověkém Německu a Rakousku. Tam měl jméno Halsgeige, což znamená v doslovném překladu "krční viola" nebo "krční housle".

Zdroje:

historyhustle.com, en.wikipedia.orgpilloryhistory.com