Život na středověkém hradě měl jasná pravidla. Bylo nutné, aby každý věděl, kde je jeho místo a jaké má úkoly. Sluhové byli zaměstnanci pána domu a v podstatě pracovali pro jeho firmu. S tou výjimkou, že na hradě také žili.
Pracovní den začínal kolem půl šesté ráno a končil přibližně v sedm večer. Sloužilo se sedm dní v týdnů, téměř 365 dní v roce. Volno služebnictvo dostalo jen vzácně. Plat se odvíjel podle funkce a čeleď dostávala jen pár krejcarů. Všichni však měli zajištěnou celodenní stravu, místo na spaní a někdy i oblečení.
Služebnictvo na hradě
Počet pomocníků na hradě se odvíjel od velikosti panství a bohatství majitele. Na vrcholu hierarchie stál, hned po hradním pánovi, purkrabí. Ten měl na starosti správu objektu a kontrolu všech služebníků. Jeho manželka nejčastěji hlídala ženskou část čeledi a byla k ruce své paní.
Na bezpečí celého objektu dohlíželi vojáci, kteří spadali pod velitele. Posádka čítala několik v boji cvičených mužů, jež drželi hlídky, zajišťovali pořádek a doprovázeli hradního pána či purkrabího na cestách. Zbrojnoši spávali v jedné místnosti. Pokud se některý z nich oženil, dostal komůrku, aby měl se svou ženou soukromí.
Celodenní stravu zajišťoval kuchař, kuchtíci a kráječi. Ti patřili k nejvytíženějším hradním služebníkům. Například na hradě Goodrich v Herefordshire v Anglii musel kuchař hraběnky Joan nakrmit až 200 lidí dvakrát denně. Plné ruce práce měli také pekaři. Všichni tito sluhové, kromě kuchmistra, byli ubytováni přímo v kuchyni. Spali na lavicích nebo na zemi na slámě.
Práce na hradě
Mezi nejzodpovědnější služky patřily pradleny a děvečky, jež měly na starosti úklid hradu. Jejich práce byla nekonečná a také nevděčná. Nedisponovaly moderními prostředky ani speciálními přípravky na dezinfekci. Všudypřítomný prach, popel, výměšky zvířat, ale také lidí uklízely ručně, jen s pomocí koštěte a horké vody.
Důležitou práci vykonával také štolba a jeho pacholci. Ve středověku byli koně nejdůležitějším a nejrychlejším dopravním prostředkem a pomocníky v boji. Proto museli být v perfektní kondici. Stáje se tak denně uklízely, což byla dlouhá a namáhavá činnost. Večer si čeleď ustlala přímo na slámě.
Na dvorech bohatých velmožů se objevovali také dveřníci, kteří fungovali jako osobní ochranka svého pána, profesionální lovčí, vzdělanci, lékaři nebo také šašci. Šlechtici často hostili také potulné umělce, jejichž vystoupení bylo příjemným zpestřením pro všechny obyvatele hradu.
Zdroj:
