První zděné pevnosti se začaly stavět v průběhu 12. století. Vybírána byla místa na kopci, aby měli obránci dobrý rozhled do kraje. Vznikala tak síť královských hradů. Jejich hlavní funkcí byla ochrana obchodních cest a obyvatel z podhradí. Ve 13. a 14. století se objevují šlechtické hrady bergfritového typu. Ty měly okrouhlou věž stojící v čele stavby, palác a hradby.
Kolem roku 1400 se archeologové setkávají s ještě větším důrazem na obytnou funkci. Avšak na úkor obranyschopnosti. Na přelomu 14. a 15. století se hrady staly centry lapkovských skupin. Příslušníci mnoha předních rodů v zemi přepadali kupecké povozy a vyráželi na kořistné výpravy do ciziny. Po husitských válkách dochází ke zvětšování mohutnosti vnějšího opevnění. Za vlády Vladislava Jagellonského kolem r. 1500 vývoj středověkého hradiště končí. Zdokonalování palných zbraní zbavilo stavby tohoto typu vojenské funkce. Řada majitelů své obydlí začala přestavovat v renesančním slohu. Zámky nabízely luxus, který šlechtici do té doby zdaleka nepoznali.
Středověký prevét
Hrady ve středověku
Podoba hradu se určovala dle stavebního pozemku. Obecně se skládal z obytného paláce, stájí, skladů, čeledníků a kaple. Pro běžný život byly kamenné pevnosti nevhodné. Z obranných a statických důvodů měly malá okna, takže uvnitř bylo neustálé přítmí. Jen pár z nich byla zasklená, většina měla pouze dřevěné okenice. To bylo také příčinou neustálého průvanu. Svítilo se hořícími loučemi, případně kovovými či keramickými kahanci, naplněnými tukem, ve kterých hořel knot.
Topilo se jen v nejdůležitějších místnostech, jako byl hlavní sál, v němž se trávilo nejvíce času, a v ložnicích. Zdrojem tepla, a zároveň i světla, byly železné koše naplněné uhlím a krby. Teprve ve 14. století se začínají objevovat výkonnější kachlová kamna, do nichž se přikládalo většinou z chodby. Díky tomu bylo v pokojích méně kouře a špíny. Teplota se od podzimu do jara pohybovala mezi 10 a 15 °C.
Dodržování hygieny bylo na středověkém hradu problematické. Kolem každé velké stavby byly příkopy, do nichž padaly splašky. Tento prostor se čistil jen párkrát do roka. Na nádvoří se lidé setkávali s výkaly od hospodářských zvířat. Zápach byl proto nepřetržitý. Také špína byla všudypřítomná, doprovázená krysami a blechami.
Život na hradě
Den na hradě začínal východem a končil západem slunce. Šlechtici se ráno dostavili na bohoslužbu a následně posnídali. Poté je čekaly úřední, diplomatické a politické úkoly. Mladí chlapci se zdokonalovali v boji, dívky se učily šít a vyšívat. Hradní paní dohlížela na chod domácnosti, ale také na čeledíny nebo zedníky.
Volný čas lidé na hradě trávili různými hrami, jako byly kostky, šachy, mlýn nebo vrhcáby. Rytíři často vyjížděli na lov. Dalším oblíbeným způsobem rozptýlení byli potulní baviči.
Zdroje: www.hrady-zriceniny.cz, otik.zcu.cz, historickarevue.sme.sk
