Život na středověkých hradech: Čím větší dvůr, tím horší hygiena a větší zápach

3. září 2020 četba na 2 minuty
Skutečný život na středověkých hradech nebyl žádným luxusem.

Skutečný život na středověkých hradech nebyl žádným luxusem.

Foto: Shutterstock.com

Romanticky laděné filmy z historického prostředí nám ukazují hradní pány jako drsné siláky, kteří tráví celé dny na lovech a turnajích, zatímco jejich manželky bezcílně plují hradem a voní k růžím. Každodenní realita středověké šlechty přitom byla mnohem prostší.

Do určité míry je pravda, že urozené dámy nemusely pracovat. Alespoň ne na poli či u dobytka. Zahálet ale tak úplně nemohly. Kromě šití, vyšívání a péče o děti musely dohlížet na práci služebnictva a na chod kuchyně. Na hradě tedy fungovaly jako manažerky, které sice vlastníma rukama na práci nesáhly, ale musely ji umět zorganizovat.

Práce bylo na takovém hradě víc než dost. Vařilo se nejen pro pána a jeho rodinu, ale také pro jeho ozbrojence, chůvy a sloužící. V zimě se neustále topilo v krbech, do nichž někdo musel naštípat dřevo. Chovala se tu hospodářská zvířata a koně. Středověký hrad byl vlastně takovým větším statkem a zahálka tu neměla místo.

Ani hradní pán se nemohl věnovat jen radovánkám. Cestoval po panství a komunikoval s rychtáři a řemeslníky, aby své panství udržel pod osobní kontrolou. Jindy byl vzdálen celé měsíce, jelikož ho volaly povinnosti u královského dvora, ať šlo o politické jednání nebo vojenské tažení. Hostiny a turnaje byly poměrně drahou záležitostí, kterou mohli na pravidelné bázi organizovat jen ti nejbohatší.

Kromě lepších šatů a jakýchsi manažerských pozic se tedy manželskému páru z hradu nedostávalo zvláštního luxusu. Dokonce ani s hygienou to nebylo o nic lepší než v podhradí. Obsah prévertů a nočníků končil na dně příkopu, kde se hromadil a zapáchal. Všeobjímajícího puchu se hrady nezbavily po dlouhá staletí - postupem času se situace naopak zhoršovala, protože se šlechtická sídla rozrůstala a bydlelo tu čím dál více lidí. Obecně platilo, čím větší dvůr, tím větší puch.

Občasné koupele sloužily spíš k relaxaci a zábavě, než aby se jimi sledovala očista těla. Středověká církev péči o tělo nedoporučovala, v mytí neviděla žádný význam. Dámy se ale přeci jen v nemytém těle dobře necítily, a tak aspoň nosily na krku vonná jablka nebo váčky s bylinkami. Později se objevily na trhu parfémy a také speciální pastičky na blechy a vši, které si ženy vkládaly do šatů či účesů. Těžko však říct, zda se tím parazitů zbavily nadobro.

Akční letáky