Naše kotlina je kamennými hrady a tvrzemi doslova posetá. Jedním z klíčových důvodů, proč se začaly stavět, byl strach před postupem Tatarů, kteří se v roce 1241 objevili na Moravě. Král Václav I. si uvědomil, že dřevěná hradiště nemají před nezvanými návštěvníky šanci. Nařídil proto přestavbu.

Za pevnými hradbami a zdmi byli obyvatelé hradů v bezpečí. Přišli však o pohodlí. Malá okna nepropouštěla ​​dostatek slunečních paprsků. Uvnitř budovy tak bylo i ve dne nepříjemné přítmí. Svítilo se pouze kovovými či keramickými kahanci, naplněnými tukem, v nichž hořel knot. Na chodbách a v exteriéru se využívaly pochodně.

Život na hradě

V kamenném hradu byla navíc zima. Nevytápěla se totiž celá budova, ale pouze obytné místnosti. Ve 12. a 14. století lidé používali otevřené krby a železné koše s řezavými uhlíky. Zvýšení komfortu přišlo ve 14. století s nástupem kachlových kamen. Pokoje nebyly konečně naplněné štiplavým kouřem a teplo se v nich déle drželo. Jakmile byste je ale opustili, opět by vám bylo chladno.

Zdroj: Youtube

Obyvatelé celého hradního areálu si navíc museli zvyknout na neustálý zápach. Jeho zdrojem byla především hospodářská zvířata a příkop, kam padaly lidské výměšky z prevétů. „Některé měly dřevěné šachtičky, aby se neušpinila fasáda. V Čechách to byla ale rarita. Tady to létalo vzduchem,” říká kastelolog František Záruba.

Nepříjemný odér se často linul také ze zpocených těl. Avšak pouze dočasně. S hygienou to totiž nebylo tak hrozné, jak to líčí současná filmová produkce. Důkazem toho jsou spisy Regimen sanitatis, které si panovníci a vyšší šlechta nechala na míru vystavit od svých lékařů. „Například krále Zikmunda jeho doktor vyzýval, aby si nemyl vlasy tak často a nechodil s mokrou hlavou ven, jinak se mu zhorší migrény,” vysvětluje historička Daniela Dvořáková.

Jak se žilo na hradě?

Den na hradě začínal východem a končil západem slunce. Aktivity, jež ho naplňovaly, se lišily podle postavení obyvatele hradu. Jedno je však jasné. Cokoliv člověk dělal, nikdy nebyl sám. „Ve středověku neexistovalo, že by měl každý svou místnost. Dokonce i dveře do prevétu se nechávaly otevřené. Soukromí tedy bylo velmi vzácné,” říká Záruba.

Zdroj: Youtube

Na ztrátu intimity si museli zvyknout i členové královské rodiny. K jejich životnímu stylu patřila řada sloužících, kteří vstupovali do všech pokojů, včetně ložnice. Ta často sloužila jako audienční síň nebo zázemí pro fraucimor či úředníky.

Zdroje: www.youtube.com, www.historickarevue.sme.sk, www.idnes.cz