Změny v Evropě za více než 2400 let

Na úvod však pojďme ještě hlouběji a podívejme se na změny v Evropě. V roce 146 př. n. l. převzala Římská republika po pádu Kartága kontrolu nad severní Afrikou, což znamenalo začátek její triumfální expanze. V roce 117 n. l. se díky simulaci stáváme svědky fascinujícího vrcholu Římské říše za Trajána, kdy toto kolosální panství dosáhlo rozlohy přes 4,5 milionů čtverečních kilometrů, což byla nepředstavitelná plocha. Rok 370 n. l. přinesl zlověstný příchod Hunů, které ze Střední Asie dohnalo k odchodu sucho. Hunové využili oslabení Římské říše a zahájili neúprosný útok, nejprve na Východořímskou říši, o několik let později i na Západořímskou říši, přičemž u nejzásadnějších válek vedl hordy hrozivý Attila. O téměř tisíc let později, v roce 1241, mongolská invaze do Evropy, vedená Zlatou hordou, tedy Čingischánovými vnuky, způsobila otřes v Rusku a východní Evropě a zanechala města v troskách. Ačkoli byli Mongolové nakonec odraženi, zůstali ve hře až do 16. století.

Po rozhodujícím vítězství v bitvě u Modrých vod, které zadusilo expanzi Zlaté hordy a rozšířilo její vliv na území dnešní Ukrajiny, jsme svědky zenitu Litvy v roce 1362. Rok 1648 odhaluje éru Kleinstaaterei (pejorativní termín vytvořený poč. 19. stol. k označení územní roztříštěnosti Německa), která poukazuje na extrémní územní rozdrobenost Německa po zániku Svaté říše římské.

V roce 1919 se hranice Osmanské říše, dominující po dlouhé věky na východě Evropy, zmenšovaly a její sláva byla na ústupu. Vzdala se území po válkách s Itálií a balkánskými zeměmi , a navíc se po první světové válce objevilo na okraji kontinentální Evropy Turecko. Rok 1942 je ukázkou expanzivní moci Německa během druhé světové války, po níž následovalo poválečné rozdrobení do okupačních zón až do sjednocení země v roce 1990. Velké finále se odehrává v roce 1991, kdy se rozpadá Sovětský svaz, což téměř přes noc změnilo politickou krajinu.

A jak v tom všem cvrkotu dopadly české země?

Jak to bylo u nás

Virtuální mapa Evropy odhaluje úžasné proměny hranic během posledních tisíc let, ale simulace rovněž dokládá, že Čechy se zdají být v srdci Evropy téměř nezměněné.

Simulace rozvíjí v animované podobě celé evropské dějiny a ukazuje změnu hranic říší, invaze i zrod moderních národů. Podívejte se na ni a zaměřte se zejména na Česko (Bohemia) v srdci Evropy:

Zdroj: Youtube

Již ve středověku vyrůstaly Čechy z kmenového území Čechů a postupně se rozšiřovaly připojováním sousedních regionů. Vládní vakuum po pádu Velké Moravy ovlivňovalo podobu hranic, přičemž přírodní bariéry byly důležité – hory byly klíčové a lesy neproniknutelné, což nám dodávalo na bezpečí a stabilitě hranic.

Hranice se však přesto neustále vyvíjely v důsledku dlouhotrvajících sporů a nedostatečného vyznačení majetku. Prvním písemným dokladem o českých hranicích byla listina císaře Jindřicha IV. z roku 1086, obnovující původní hranice Pražského biskupství. Kosmas ve své kronice naštěstí podrobně popisuje hranice, což nám dává jakési povědomí o našem území i základ pro vymezení pozdější hranice Československa.

Vývoj hraničních map sledujeme od primitivních záznamů až po umělecky propracované kusy. Mapa Čech z roku 1518 Mikuláše Klaudyána a mapa Moravy Pavla Fabricia z roku 1569 nabízejí unikátní pohled na tehdejší hranice. Pak však přišla na přelomu 17. a 18. století s nástupem zeměměřictví hotová revoluce v kartografii. Müllerovo mapování, Josefské a Františkovo vojenské mapování posunuly hranice do nové dimenze, kdy mapy byly zpracovány s ohledem na přesné údaje.

Západní hranice Čech se zakládaly na přirozených reliéfech, ale objev velkých nalezišť zlata v Kašperských horách vedl k sporům s Bavorskem. Česko-bavorské hranice byly vytyčeny v roce 1707, ale změny pak přišly s vládou Marie Terezie v roce 1764 a mírovou smlouvou v Těšíně v roce 1779.

Na severu představovaly Krušné hory přirozenou hranici se Saskem, ale třicetiletá válka a ztráta Lužice přinesly změny. Hraniční spory o Jáchymovské stříbro a cín byly několikrát rozhodnuty smlouvami. Na jihu hranice sledovaly vodní toky Vltavy a Dunaje. Kolonizace v 11. a 12. století posunula hranice od Dunaje k Dyji, ale moravské hranice se změnily minimálně. Na východě se moravsko-uherské hranice vyvíjely kolem řek Váh a Morava.

Ze simulace je zřejmé, že zatímco hranice Evropy prošly v průběhu staletí hlubokými proměnami, jeden pevný celek, Čechy, zůstaly pozoruhodně nezměněné. Čechy jsou dobrou ukázkou historické kontinuity a svědčí o tom, že některé geografické konstanty jsou i uprostřed bouřlivých dějinných událostí trvalé. 

Zdroje: www.zdeneksmida.cz, vlast.cz, www.visualcapitalist.com, cs.wikipedia.org/wiki/