Hřbitovní prostitutky: Nejdivnější profese starého Říma. Měly speciální klienty

Náhrobní kámen z římského období

Náhrobní kámen z římského období

Foto: Profimedia.CZ

Ve starém Římě se láska prodávala na každém rohu. V bohatých čtvrtích, v ušmudlaných chudinských uličkách, před amfiteátrem, a dokonce i na hřbitovech. Kdo vyhledával služby lehkých žen na takovém pochmurném místě?

Historické zdroje se shodují, že v prvním století našeho letopočtu přispívalo do římského rozpočtu 32 tisíc registrovaných nevěstek. Kromě nich se tu však pohyboval i neupřesněný počet prostitutek, které daně platit nechtěly nebo nemohly, a tak své řemeslo vykonávaly pokoutně na ulici, takříkajíc "načerno". Zpravidla je k tomu nevedla chamtivost ani neúcta k zákonům, ale čistá nouze. Jejich výdělky bývaly tak mizerné, že by je po zdanění neuživily.

Lesk i bída

Stejně jako celá římská společnost, také lehké ženy se dělily do několika sociálních tříd, a tomu odpovídalo i jejich platové ohodnocení. Alespoň pokud šlo o svobodné Římanky, které se k této práci odhodlaly dobrovolně. Většinu římských nevěstek tvořily otrokyně, jimž se přirozeně dostávalo jen jídla a oblečení.

Pouliční děvy si vydělaly sotva na chleba.Pouliční děvy si vydělaly sotva na chleba.Zdroj: Profimedia.CZ

Jestliže působily v soukromých palácích aristokratů nebo v luxusních veřejných domech, mohly mít zajištěno určité pohodlí a velmi dobrou stravu. V levnějších nevěstincích to už bylo horší. A zcela nejhůře na tom byly pouliční děvy, které neměly žádnou záštitu a dávaly se kolemjdoucím na vlastní pěst. Ty většinou za svou službu dostaly jen několik ubohých mincí.

Socha Julia Caesara ve Varšavě

Jak vypadal Caesar: Pověstný lamač srdcí trpěl velkým komplexem kvůli vzhledu

Temné kouzlo hrobů

Nejnižší třídu lehkých žen tvořily takzvané bustuariae - hřbitovní prostitutky, jež své zákazníky nevodily do pokojů ani do průjezdů, ale na hřbitovy a do katakomb. Současníci je popisovali jako "hanebné, vyhublé, bledé a nemocné dívky, které se podobaly samotným mrtvým". Ráno se nabízely organizátorům pohřbů jako plačky, ale v noci prý byly ochotny vyplnit mužům i ta nejtemnější přání.

Mezi jejich zákazníky patřili hrobníci a čerství vdovci, kteří se po pohřbu manželky potřebovali trochu rozptýlit. Chodili však za nimi i dekadentně založení mladíci, přitahováni kombinací milostné touhy a smrti. A samozřejmě tu byli i muži bizarních choutek - především nekrofilové.

Katakomby měly pro zákazníky zvláštní kouzlo.Katakomby měly pro zákazníky zvláštní kouzlo.Zdroj: Profimedia.CZ

Bustuariae se schválně líčily tak, aby působily bledým až smrtelným dojmem. Byly ochotny předstírat, že jsou mrtvé, což se některým zákazníkům obzvláště líbilo a v řádných veřejných domech by na něco takového nenarazili. Hřbitovní děvy nemusely za celou dobu vůbec promluvit. Cenu jednoduše napsaly křídou na náhrobní kámen a pak už jen celou dobu bez hnutí ležely, dokud vedle sebe neuslyšely zacinkání mincí.

Nevýhodou hřbitovní prostituce byla mizivá hygiena; v nevěstincích ženy přecijen měly možnost opláchnout se ve džberu s vodou, a připravit se tak na dalšího zákazníka. Bustuariae mívaly k dispozici jen voňavky. Umýt se mohly až ráno ve veřejných lázních, pokud si na to ovšem přes noc vydělaly. Aby měly na kus chleba a koupel, musely obsloužit dva zákazníky. Jejich hrůzná práce byla tedy ještě ke všemu děsivě placená.

Zdroje: www.vanillamagazine.it, pictolic.com