Důkazem toho je hrob, objevený v Credenhill v Anglii, v oblasti, jež byla kdysi předměstím nedalekého římského města Kenchester, kde byla nejspíš i zápasnická aréna.
Archeology nejdřív zaujaly tři těžké železné popruhy, které kdysi obepínaly masivní dřevěnou rakev a bronzové pásy zpevňující její rohy.
„Na první pohled bylo zřejmé, že hrob patřil někomu výjimečnému a bohatému,” řekl vedoucí projektu Robin Jackson. „Toto zdobení nebylo levnou záležitostí.”
Překvapením proto bylo, že na místě byla k věčnému odpočinku uložena dáma bez typicky ženské pohřební výbavy.
Gladiátorka
„Když jsme se podívali na kosti nohou a paží, svalové úpony naznačovaly, že nebožtík byl docela velký chlap. Všechny ukazatele rodové příslušnosti, včetně pánve a lebky ale prozradily, že se jedná o zástupkyni něžného pohlaví,” vzpomíná archeolog.
V hrobě byla zároveň uložena oběť z hovězího masa, keramický hrnec a popel.
Celý pohřeb tak odkazuje na gladiátorskou přísahu „uri, vinciri, verberari, ferroque necari,“ tedy „vydržím pálení, poutání, bičování i smrt mečem.“
„Předpokládáme proto, že ostatky patří velmi dobře stavěné gladiátorce,” říká Jaskson. „Už jen díky své fyzické konstituci a výšce musela být úspěšná.”
Život bojovnic
Gladiátorky byly dlouho považovány za legendu, objevující se pouze v písemných pramenech. Vědcům totiž stále chyběly hmatatelné důkazy o jejich existenci.
Za jeden z nejvýznamnějších nálezů je tak považován mramorový reliéf z 1. nebo 2. století našeho letopočtu, zobrazující bojující ženy v bederní roušce, chráničích, vybavené štítem a mečem zvaný gladius.
Potvrzení, že nejde jen o mýtické postavy, však přišlo až s nálezem hrobu v Credenhill v Anglii.
Mramorový reliéf z 1. nebo 2. století našeho letopočtu
Problémem však je, že jde zatím o první a poslední pohřeb, odkazující na ženské bojovnice.
Zdroje: www.ancient-origins.net, www.dailymail.co.uk, www.en.wikipedia.org
