Středověký hrob vydal zvláštní tajemství: Proč měla mladá žena v ústech hřeby

Čarodějnice děsily vesničany i po smrti.

Čarodějnice děsily vesničany i po smrti.

Foto: Profimedia.CZ

Čarodějnice děsily středověký lid nejen za svého života, ale i poté, co zemřely. Mohly přeci vstát z mrtvých a strašit okolí, přivolávat hromy a blesky nebo vyřknout nad celou osadou hrůznou kletbu. Bylo proto velmi důležité, aby z hrobu nemohly utéct. Nemělo se to podařit ani třicetileté ženě pohřbené před 800 lety v italském Piombinu.

V moderní době panuje představa, že se ve středověku čarodějnice upalovaly. Tato praxe se přitom oficiálně ustálila až po roce 1484, kdy papež Inocent VIII. zahrnul čarodějnice mezi osoby sledované inkvizicí. Do té doby je církev považovala za výplod pověrčivých pohanských myslí.

Pověrčivost Evropany neopouštěla, ani když se z nich stali vzorní křesťané. Věřilo se na upíry, vlkodlaky, na magii i zaříkadla. Předtím, než církev zavedla upálení jako očistný rituál pro všechny ďábelské bytosti, se jedinci podezřelí z černé magie nejčastěji zahrabávali do země s kůly zabodnutými v srdcích.

Hrob plný hřebů

Žena, jejíž ostatky archeologové před časem nalezli v Piombinu na půdě chrámu vystavěného ve 13. století, však žádný kůl v hrudi neměla. Zato byla pohřbena se sedmi hřeby v ústech a se třinácti dalšími hřebíky okolo těla.

Valletta, Malta

Podivná práce inkvizitorů na Maltě: Pro čarodějnice měli neobvyklé tresty

Předpokládá se, že 13 hřebů drželo její šat, který se časem zcela rozpadl. Archeolog Alfonso Forgione z univerzity v L'Aquile soudí, že dotyčná byla ve své komunitě považována za čarodějnici a její šaty byly pevně přibity k zemi, aby po smrti nemohla vzlétnout. Hřebíky v ústech však vědec vysvětlit nedokázal. "Je to velmi fascinující objev. Nikdy jsem nic takového neviděl," přiznal.

Uvězněná duše

Trochu světla do záhady vnáší srovnání s jiným, o několik staletí starším hrobem, který byl objeven v jihoitalském městě San Calocero. Ležely v něm ostatky teprve 13leté dívky, jež byla zřejmě považována za nebezpečnou bytost kvůli nezvykle bledé barvě pleti - trpěla totiž těžkou formou anémie, tedy nedostatkem červených krvinek. Že muselo jít o "čarodějnici", poznali vědci z neobvyklé polohy kostry v hrobě - dívka byla pohřbena obličejem dolů.

Jak vysvětlila antropoložka Elena Dellù reportérům Discovery News, mezi středověkými lidmi panovala víra, že duše opouští tělo ústy. Pokud byl tedy někdo pohřben tváří směrem k zemi, jeho duše teoreticky nemohla vylétnout vzhůru, ale zůstala uvězněna v těle a neměla šanci pozůstalé strašit.

S touto vírou by mohl souviset i nález hřebíků v ústech čarodějnice z Piombina. Hřeby možná měly bránit duši zemřelé vycházet z hrobu a bloudit městem. Nabízí se ale i teorie, že kati nebohé ženě přibili jazyk k patru, aby po smrti nemohla pronášet zaklínadla.

Tato krutá procedura se ostatně praktikovala i v případě kacířů. Její nejznámější obětí byl vzdělanec Giordano Bruno, který s jazykem probodaným hřeby dorazil na popraviště. V jeho době se však už kacíři i čarodějnice běžně upalovali, takže se s jeho tělem nemusely provádět žádné zvláštní rituály, jež by bránily obávanému zmrtvýchvstání.

Zdroje: www.themarysue.com, www.hexapolis.com