Starověká brčka ale nebyla rozhodně tak malá, jako jsou brčka dnešní! Existují dokonce důkazy, že se nápoje – a nejen alkoholické – pily i z metrových brček, jako pijeme dnes hromadné koktejly na společenských párty.
Kavkazští archeologové ale tvrdí, že brčka byla primárně používána k pití piva, a to právě ve společnosti při hostinách. I před 5000 lety se tedy lidé uměli zřejmě skvěle bavit! Tradice sdílení nápojů už pochází z Mezopotámie, odkud se rozšířila dál po světě.
Od žezel postupně k brčkům
Brčka samozřejmě nebyla jen extrémně dlouhá! To by to nebyla žádná společenská zábava elity, kdyby nebyla bohatě zdobená. Díky tomu byla i jedním z předmětů, jež doprovázely zesnulé na onen svět. Nejstarší zmíněná brčka na světě byla objevena v roce 1897 v hrobce, kam byla umístěna jako luxusní pohřební dary.
Je pravda, že objevená hrobka byla hrobkou skutečné elity z doby bronzové – spolu se třemi těly zde bylo nalezena ještě celá řada artefaktů nedozírné ceny. Roli a účel jednotlivých předmětů museli vědci dlouho zkoumat. Proto i identita brček byla dlouhou dobu nejasná – archeologové je našli jako zvláštní tyče, které byly rozmístěny kolem hlavy každého ze tří jedinců, pohřbených ve skrčené poloze. Celkem jich bylo nalezeno osm, a odborníci je zařadili coby „hole“ nebo žezla.
Výzkum žezel odhalil jejich pravý účel
V hrobce bylo nalezeno osm těchto zvláštních tyčovitých útvarů, které byly vyrobeny z válcovaného stříbra a zlatých proužků. Některé z nich byly i bohatě zdobené motivy ze zvířecí říše – figurka býka byla navíc i odnímatelná. Dovedně vykovaná brčka z drahých kovů jsou důkazem bohatství a elitního postavení zemřelých. Navíc jejich položení v hrobce – co nejblíže zemřelému, svědčí o jejich cennosti.
Brčka byla dlouhá jeden metr a měla průměr 10 mm a vážila pouhých 200 g, přičemž byla dutá. Právě tato skutečnost přivedla vědce na správnou stopu – ukázala, že by jimi lehce prošla tekutina. V jednom z „tehdy ještě žezel“ byly objeveny zbytky ječného škrobu. A ejhle, pivo! Trubičky z Maikopského kurganu byly používány zřejmě k pití jednoho z nejstarších nápojů na světě. Dodnes se však nepovedlo odhalit, zdali byl ječmen fermentován, nebo ne.
Pití piva dlouhými brčky bylo běžnou praxí již v rané mezopotámské civilizaci Sumeru, a už tehdy se jednalo o společenskou záležitost.
Je velmi pravděpodobné, že obdobný zvyk praktikovaly i jiné dávné civilizace, jejich brčka – možná vyrobená z bambusu nebo rákosu – však nebyla nikdy odhalena.
Na vtipný dokument o nejstarších brčcích na světě se podívejte zde:
Hromadné popíjení z jednoho velkého „džberu“
Objev sady brček dotváří domněnku, že lidé společně hodovali, ale i pili. Osm dutých trubiček bylo zřejmě hodovacím setem pro osm osob, které společně seděly kolem jedné velké nádoby a brčky pili pivo, stejně jako tomu bylo už ve starém Sumeru. O vyspělosti civilizace svědčí i to, že brčka měla jakési filtry na čistění tekutiny, kterou lidé pili – tekutina v brčku procházela přes sítko, kde se zachytily případné nečistoty běžné ve starověkém pivu.
Samozřejmě, že chudší lidé nepoužívali brčka ze stříbra a drahých kovů, ale brčka i sítka byla vyráběna i z levnějších materiálů, jako byl rákos nebo levný kov.
Jak se tedy ukázalo, brčka jsou jedním z nejstarších jídelních nástrojů vůbec. Jejich opětovná obliba přišla až s průmyslovou revolucí v 19. století, kdy byly zavedeny slámky z žitné trávy a později průmyslově vyráběné papírové slámky.
Starověký nález tak jen dokazuje, jak zeměkoule již v době bronzové zažívala raný druh globalizace, o kterém jsme neměli ani ponětí. Některé zvyky, jako je třeba sdílení nápojů, však zažívají renesanci i dnes.
Zdroje:
