Téměř 500 kosterních pozůstatků z pohřebišť po celém městě, které pocházejí z období od 11. do 15. století analyzovali vědci z Cabridge. Vzorky pocházely z řady vykopávek ze 70. let 20. století. Profesor John Robb z katedry archeologie v Cambridge se zaměřuje na osteobiografii. „Osteobiografie využívá všech dostupných důkazů k rekonstrukci života starověké osoby,“ vysvětluje vedoucí výzkumník. Máme tak k dispozici úplné „autobiografie“. Celý projekt byl pojmenován After the Plague (Po moru) a najdete ho na stránkách Cambridgeské univerzity.

Po moru

V rámci projektu byla použita pravděpodobná dobová jména. „Novináři uvádějí anonymní zdroje pod smyšlenými jmény. Smrt a čas zajišťují našim zdrojům anonymitu, ale chtěli jsme, aby se cítily důvěryhodně,“ popsal Robb.

Pod číslem 92 je osoba označená pseudonymem jako Wat. Tento muž přežil mor, a nakonec zemřel jako starší muž s rakovinou v městské charitativní nemocnici.

Číslo 335 je Anne. Podle nálezů byl její život poznamenán opakovanými zraněními. Kvůli svým poraněním musela kulhat na zkrácenou pravou nohu.

Seznámit se můžete i s Edmundem, který má číslo 730. Trpěl malomocenstvím, ale navzdory stereotypům žil mezi obyčejnými lidmi a byl pohřben ve vzácné dřevěné rakvi.

Kostra 522 pojmenovaná Eudes patřila chudému chlapci. Měl hranaté čelisti a podle nálezu vyrostl v mnicha. Musel mít vydatnou stravu a dožil se vysokého věku navzdory onemocnění dnou.

Sředověký systém

Časopis Antiquity otiskl studii, která zkoumá obyvatele cambridgeského špitálu. Tato instituce pomáhala od roku 1195 chudým a nemohoucím lidem. Existoval přibližně 300 let, než byl v roce 1511 nahrazen kolejí svatého Jana. V roce 2010 zde byly provedeny vykopávky. „Stejně jako všechna středověká města byla i Cambridge místem nouze,“ vysvětlil profesor. „Několik šťastnějších chudých lidí dostalo doživotní lůžko a stravu ve špitále. Kritéria výběru byla kombinací materiální nouze, místní politiky a duchovních zásluh.“

Mezi nalezenými kostrami se našli lidé různého původu, vedle chudých obyvatel města a sirotků se ve špitále léčili třeba i učenci.

Vězni

Podrobné výzkumy na více než 400 ostatcích z hlavního nemocničního hřbitova ukazují zajímavé informace. Vězni byli asi o centimetr menší než obyvatelé města, umírali mladí s příznaky tuberkulózy. Podle kostí bylo zjištěno dokonce i to, že v dětství trpěli nemocemi a hladem.

Děti

Děti pohřbené v nemocnici byly ve věku od 5 let. „Nemocniční děti byly pravděpodobně sirotci,“ řekl Robb. Často vědci objevili známky chudokrevnosti, různá zranění a asi třetina měla léze na žebrech svědčící o onemocnění dýchacích cest, například tuberkulóze.

Chudí a nemocní

Chudí lidé byli obětí nekonečného kolotoče. Často byli nemocní, kvůli nekvalitní stravě, a kvůli tomu nebyli schopni pracovat.

Jak poznat učence

Výzkumníci identifikovali také některé kostry, které pravděpodobně patřily raným univerzitním učencům. Vodítkem byly překvapivě kosti paží. Téměř všichni měšťané totiž měli tyto kosti asymetrické. Jejich pravá pažní kost (horní část paže) byla postavena silněji než levá, což odráželo tvrdý pracovní režim, zejména v rané dospělosti. Deset mužů z nemocnice však mělo symetrické pažní kosti. Neměli žádné známky špatné výchovy, omezeného růstu nebo chronického onemocnění. Většina z nich pocházela z pozdního 14. a 15. století.

„Tito muži se obvykle nevěnovali manuální práci ani řemeslu. Těšili se dobrému zdraví, díky poměrně kvalitní výživě, a dožívali se obvykle vyššího věku. Zdá se pravděpodobné, že šlo o rané učence Cambridgeské univerzity,“ uvedl Robb.

Cambridge, klášter a kostel

Ostatky pocházely ze tří lokalit. Kromě nemocnice byly ostatky pro tuto studii získány v roce 2015 z pozůstatků bývalého augustiniánského kláštera. Další kostry byly vykopané v 70. letech 20. století v areálu středověkého farního kostela „Všech svatých u hradu“. Tým vědců provedl inventarizaci kostí, poté odebral vzorky pro radiokarbonové datování a analýzu DNA.

Černá smrt

V letech 1348–1349 zasáhl Cambridge dýmějový mor. Říkalo se mu Černá smrt a zahubil skoro 60 % obyvatelstva. Oběti byly většinou pohřbeny na městských hřbitovech nebo v morových jámách. Jedna z nějvětších se nacházela například na Beneʼt Street vedle bývalého kláštera. Vědci použili metodu Světové zdravotnické organizace (Disease Adjusted Life Years) pro výpočet let lidského života a kvality života. Podle toho se ukázalo, že dýmějový mor byl pravděpodobně na desátém nebo dvanáctém místě v žebříčku rizik vážných zdravotních problémů, kterým středověcí Evropané čelili.


„Každodenní nemoci, jako jsou spalničky, černý kašel a gastrointestinální infekce si nakonec vybraly mnohem větší daň na středověké populaci,“ upřesnil Robb. „Ano, černá smrt zabila polovinu populace během jediného roku, ale předtím se v Anglii nevyskytovala, ani mnoho let poté. Největší hrozbou pro život ve středověké Anglii a v celé západní Evropě byly chronické infekční choroby, jako například tuberkulóza.“

Zdroj: www.aftertheplague.org, www.cnn.com