Když prameny vyschly
Příběh neuvěřitelného lidského odhodlání začíná v roce 1959. Lépe řečeno o rok dříve, kdy byl tehdy 22letý Daf Huang zvolený jako „vůdce“ Caowangby, odlehlé vesnice v horách ležící ve výšce 1 250 metrů nad mořem, v čínské provincii Guizhou. Pro zavlažování zachycovali vesničané dešťovou vodu, hlavním zdrojem pitné vody byla jedna studně, případně si pro zásoby chodili do sousední vesnice, což představovalo nejméně dvě hodiny chůze.
A pak nastalo obrovské sucho, nepršelo téměř celý rok a v létě byla vedra. Zdroje vody vyschly, stejně jako rýžové pole, jejich obživa. „… rýžové pole bylo tak vyprahlé, že jste do praskliny mohli strčit nohu.“ ;Zbylo jen „pár kapek“ ve studni. Pro celou vesnici to však nestačilo. Jídlo i voda byly na příděl a vesničané uvažovali, že odejdou někam za lepším. Situace se nezlepšila ani následující rok. A tak se pan Huang jako správný starosta rozhodl jednat: přivést svým lidem do vesnice vodu.
V roce 1959 se tehdy 22letý Daf Huang rozhodnul přivést do vesnice vodu
Za růžemi do hor
Vzal lopatu a dřevěné kladivo s odhodláním vybudovat zavlažovací kanál. Nejbližší zdroj vody byl mohutný říční tok vzdálený 10 kilometrů. Od vesnice ho dělily tři hory, hluboké strže, kopce... To však pan Huanga neodradilo, ač při výstupu na vrcholy, překonávání soutěsek a srázů mnohokrát riskoval svůj život, přespával v jeskyních a bojoval se svou akrofobií, tedy strachem z výšek a hloubek. Ačkoli mu ve vesnici moc šancí nedávali, jak se dnes říká, po čase přesvědčil hrstku vrstevníků, aby mu pomohli. Po deseti letech se jim podařilo s tímto prostým nářadím prokopat skrz vrchol jedné hory 100metrový kanál…
Bohužel zbytečně. Vodu prokopaným kanálem do vesnice nepřivedli. Jejich úsilí nevyšlo úplně nazmar. Místní ho začali používat jako zkratku, když si chodili pro vodu do hor nebo vedlejší vesnice. Pan Huang si ale uvědomil, že navzdory svému nesmírnému úsilí bez znalostí o „vodě“ a s krumpáčem to nedokáže…
Detail kanálu prokopaný horou
Vsuvka…
Ti, kteří mu pomáhali to jednoduše vzdali, vesničané přestali doufat. Ne však pan Huang. Nejenže to nevzdal, ale svého snu se držel dál. Začal ale hledat jiné možnosti než pouhý krumpáč. O pár let později se seznámil s úředníkem pro vodní energii, který mu dodal víru a ujistil ho, že jeho sen není nesplnitelný. A tak se houževnatý 54letý Huang v roce 1989 dal na večerní studium vodních systémů.
Následující video představuje velkolepé dílo farmáře:
Když se dílo podaří
V roce 1990 vesnici opět zasáhlo sucho a více než 100 dní nepršelo. A tehdy se pan Huang, nyní již s potřebnými znalostmi rozhodl, že svůj projekt dotáhne do konce. Podařilo se mu přesvědčit i místní úřady, aby ho podpořily. Na svůj projekt od nich získal v přepočtu kolem 200 tisíc korun. Navzdory svým malým příjmům přispěli i 40 tisíci korunami obyvatelé. Tentokrát přiložil ruku k dílu, kdo mohl, teď i za pomoci nějaké té trhaviny. V roce 1994 pan Huang svůj jedinečný zavlažovací kanál dokončil. Splnil své předsevzetí a přivedl vodu obyvatelům vesnice přímo pod nos.
Kanál je 10 kilometrů dlouhý, vede skrz tři hory a deset kopců
Kanál je 10 kilometrů dlouhý, vede skrz tři hory a deset kopců. Zásobuje vodou i tři další vesnice. „Kdybych to neudělal já, nikdo jiný by se neodvážil…“, zavzpomínal po letech Huang. „Byl jsem odhodlaný přivést do Caowangby vodu. Lidé od té doby mají dostatek jídla. A plné žaludky znamenají klid v duši,“ řekl mediím, která se po letech o jeho dílo začala zajímat, už 83letý Huang.
Od té doby jeho vesnice díky stálému přísunu vody vzkvétá. Kdysi tam lidé vypěstovali 25 tisíc kilo rýže, po přivedení vody se úroda zvýšila na 400 tisíc kilo ročně. Huang ještě nechal do vesnice zavést elektřinu a postaral se o výstavbu silnice.
V roce 2001 pak pomohl vybudovat kanál ze stejné řeky vesničanům z nedaleké vesnice Zaowangba, kteří také pociťovali sucho a nedostatek vody. Ale to už byla „brnkačka“ – vesnice je od řeky vzdálená pouhých sedm kilometrů…
Zdroje: www.dailymail.co.uk, www.odditycentral.com, historyofyesterday.com
