Jeho příběh se začal psát v roce 1965, kdy texaští speleologové, zkoumající pohoří Sierra Mazateca, našli několik velkých podzemních prostor. Jak se později ukázalo, nejednalo se o pouze o samostatné sluje, ale byly součástí obrovského kamenného světa. Ten je dnes považován za jeden z nejhlubších na západní polokouli.
Sistema Huautla láká dobrodruhy z celého světa, jež nezastaví ani vodní hladina. Na konci zimy roku 2013 do něj vstoupil tým potápěčů, kteří slanili do propasti vysoké jako mrakodrap. Během osmi ponorů dosáhli hloubky 1 554 metrů. Stále však nestáli na samotném dně jeskyně.
Jeskyně Huautla
Jak je Huautla rozsáhlá? Tato otázka nedávala spát přesně 24 speleologům. V roce 2018 se rozhodli přijmout výzvu a zúčastnit se šestitýdenní expedice s cílem vydat se do dosud neprozkoumaných částí. „Objevili jsme nové vstupy a další tunely,” pochlubil se Bill Steele. „Byla to místa, kam lidský druh nikdy nevkročil. Nyní je celková délka systému 88 707 metrů a hloubka 1 560 metrů.”
Nový průzkum však nebyl jednoduchý. Aby se jeskyňáři dostali co nejníž, museli najít vhodný vchod, překonat 700 metrů dlouhé vodopády, protáhnout se úzkými tunely a potopit se pod vodu.
„Mezi hladinou a stropem je jen pár centimetrů vzduchu. Musíte se vynořit tváří napřed,” popisuje Katie Graham. „Potom se nosem a ústy přitisknutými k vápencové stěně snažíte postupovat pomalu vpřed a nohama zjistit, co je před vámi. Když se ukáže, že se objevil další tunel, ponoříte se a pokračujete dál. Je to docela klaustrofobické.”
Život ve tmě
Nebezpečí představovaly i záplavy, které speleology připoutaly na jednom místě. Tři dny se pětičlenný tým dělil o sáček proteinových tyčinek a čekal, až voda opadne. Získaný čas využili k průzkumu svého okolí.
„Sistema Huautla skrývá ohromující podsvětí porézních krasových tunelů, vodopádů a komor. Abyste je našli, stačí se zaposlouchat do větru, vody nebo odstranit bahno či kameny. Byl to nejsilnější zážitek mého života. Spatřil jsem zázrak, který se slovy nedá ani popsat. Nic tak úžasného mne už asi v životě nepotká,” říká Bill Steele. Za léta průzkumu tak jeskyňáři objevili asi 48 nových endemických druhů a lebku obřího lenochoda.
Dobrodružné expedice u konce rozhodně nejsou. „Nevíme, kolik jsme toho již odhalili. Můj instinkt mi ale říká, že jsme pravděpodobně dosáhli dvou třetin, a pokud jsme měli štěstí, tak poloviny,” směje se Steel.
Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.en.wikipedia.org, www.mexiconewsdaily.com
