Čemu se smáli naši předci: Pochopíte staré vtipy, nebo vám přijdou absurdní?

Lidé se uměli zasmát už v upjatém 19. století.

Lidé se uměli zasmát už v upjatém 19. století.

Foto: Shutterstock.com

Ačkoli bylo 19. století dobou velmi upjatých mravů, pro humor se vždycky místo našlo. Zatímco některé anekdoty odrážejí politickou a společenskou situaci své doby, jiné jsou až překvapivě nadčasové. Posuďte sami.

Například ve vztazích mezi muži a ženami se toho za sto padesát let příliš nezměnilo, jak o tom svědčí žertík z viktoriánské Anglie:

On: Jsem milionář. Nemám snad dost peněz pro nás oba?
Ona: Ale ano. Když se trochu uskromníš…

Ze stejné éry pochází také ironická glosa manžela pod pantoflem: "Mám hrozně hodnou ženu! Když na mě vezme koště, vždycky mě praští tou měkkou stranou."

Smysl pro humor měl Hitler velmi specifický. Ale z něho si nikdo legraci dělat nemohl

Hitlerův zvrhlý smysl pro humor: Všichni se báli nezasmát se zvláštním vtipům

Žertéři si v 19. století neváhali vzít na mušku ani nevěru. Šlo sice o poměrně tabuizované téma, ale každý věděl, že mnoho pánů a hospodářů ulehá se služkami a jejich manželky to tiše tolerují. Tak se zrodila tato anekdota:

Sluha: Milostpaní, váš manžel utekl s kuchařkou!
Milostpaní: No sláva! Konečně budu mít služebnou pro sebe.

Všichni asi víte, co znamená slovní spojení "pohybovat se ve vyšších kruzích". Uhádnete ale, kdo se koncem 19. století "pohyboval v nemoderních kruzích"? Přeci ženy, co nosily krinolínu! (Zdroj: www.historytoday.com)

Starej Procházka

Za politické anekdoty v rakouských zemích hrozilo vězení, vtipálky to ale neodradilo. Dodnes není jasné, proč se v Čechách císaři Františku Josefovi říkalo "Procházka". Podle historika Otty Urbana se přezdívka ujala už v 70. letech, kdy jistý komoří Procházka ohlašoval císařův příjezd do měst. Jakmile lidé uviděli Procházku, bylo jasné, že jede i císař. Je ale také možné, že bylo toto příjmení vybráno zcela náhodně za účelem vymyslet pro Františka Josefa krycí jméno, které by umožnilo beztrestně vytvářet žerty na jeho osobu. Rakouská policie nicméně nebyla až tak hloupá, jak si o ní Češi vyprávěli, a tak když jeden pražský výrobce holí před návštěvou císaře v Praze vyvěsil na svůj obchod velký reklamní nápis HOLE NA PROCHÁZKU, byl nucen ho zase rychle odstranit.

František Josef I. byl natolik nudným patronem, že si z něj utahovali i jinak škrobení Vídeňáci. V narážce na jeho ustavičné nošení vojenských uniforem mu přezdívali "Poručík Červená nohavice". V soukromí však císař čas od času nechal popustit svému skrývanému smyslu pro humor a do dopisů adresovaných bratrovi kreslil karikatury komořích i dvorních dam. Traduje se také historka, kterak věrný císařův sluha svému pánovi nemohl najít určité kalhoty od uniformy. Jako by zmizely… František Josef na to prý odvětil: "Asi je sežrali moli. A nenechali ani knoflíky, potvůrky!"(Zdroj: g.cz)

Akční letáky