Když se podíváme na dobový humor, zjistíme, že naši viktoriánští předkové měli svůj vlastní vtip a rozmar, který rezonuje dodnes. Níže jsme pro vás objevili 10 viktoriánských vtipů, které by se při moderním setkání setkaly s váhavým pousmáním nebo třeba s nechápavým mlčením.
Nejprve se ale pojďme podívat na charakteristiku této doby. Třeba i v tomto videu:
Objevování svérázné komedie z minulých let
Viktoriánská éra, která trvala od roku 1837 do roku 1901, je často stereotypně vnímána jako období přísné etikety a pochmurné citlivosti. Pod fasádou přísných společenských norem a přísného dekora se však skrýval živý smysl pro humor, který se projevoval v různých formách, od vtipů a slovních hříček až po satirické karikatury a komediální literaturu.
Jedním z typických znaků viktoriánského humoru bylo pošťuchování a hrátky se slovy a hlavolamy. Viktoriánský humor se často vyžíval ve slovních hříčkách a hlavolamech. Vtipy a hádanky se hojně vyskytovaly v každodenní konverzaci i v písemných materiálech, což dokládá zálibu viktoriánů v jazykovém vtipu. Mnohé z těchto slovních hříček měly podobu hlavolamů, které měly pobavit a zaujmout, bohužel dnes bychom je nepochopili. Tyto chytré slovní hříčky byly zdrojem zábavy při setkáních a večeřích, kde se sdílení dobrého hlavolamu považovalo za známku konverzační zdatnosti.
Satira a společenský komentář
Jádrem viktoriánského humoru byla satira. Punch, populární britský časopis založený v roce 1841, se stal vlivnou platformou pro satirické karikatury, vtipné ilustrace a humorné komentáře k tehdejším společenským a politickým otázkám. Punch se svým kousavým humorem vysmíval politikům, společenským normám a vyšším vrstvám. Jeho karikatury a satirické články byly dychtivě konzumovány širokou čtenářskou obcí, což z něj učinilo významný kulturní fenomén a zrcadlo odrážející svéráz a slabosti doby.
Nonsensová literatura a oplzlý humor
Velmi oblíbená byla tehdy i nonsensová literatura. Autoři jako Edward Lear a Lewis Carroll vytvářeli rozmarné světy plné fantastických bytostí a absurdních scénářů. Learova "Kniha nesmyslů" (1846) a Carrollova "Alenčina dobrodružství v říši divů" (1865) jsou nejlepšími příklady tohoto žánru. Tato díla lechtala viktoriánskou představivost svým hravým jazykem a surrealistickými příběhy a dokazovala, že humor není jen společenským, ale i literárním počinem.
Viktoriánský humor se občas pouštěl i do temných a oplzlých scén. Vtipy o domácím životě, manželských vztazích a narážky na ně poskytovaly prostor pro uvolnění společenského napětí. Tyto vtipy byly často sdíleny v soukromí a představovaly ventil pro lidi, které dusila přísná morální pravidla doby.
Dědictví humoru: Nadčasový smích dnes nechápeme
Při zpětném pohledu se ukazuje, že humor viktoriánů byl stejně mnohotvárný jako sama doba. Mísil v sobě chytré slovní hříčky, satirické postřehy, nesmyslnou kreativitu, a dokonce i špetku riskantnosti. I přesto však dnes tyto vtipy nechápeme. Posuďte sami.
Ač jsme se snažili vybrat ukázky některých vtipů, bez hlubší znalosti jazyka a slovních hříček jsou prakticky nepřeložitelné…
Manželské radosti
William říká Martě: „Musíš si ale pamatovat, že můj vkus (chuť) je lepší než tvůj.“
Marta: „Nepochybně, pokud zvážíme, že ty jsi si vzal mě a já tebe.“
Ubohá Zuzana
„Proč jsi tak smutný,“ ptá se jeden mladík druhého.
„Bojím se, že Zuzanino srdce je falešné.“
„Jistě, to by mě nepřekvapilo, protože její zuby a vlasy jsou…“
Pravdomluvný lékař
„Doktor řekl, že mě za dva týdny znovu postaví na nohy.“
„A neudělal to?“
„Udělal, musel jsem prodat koně, abych mohl rychle zaplatit jeho účet.“
Chytrý muž
V ZOO se žena zeptá svého muže: „Kdyby ten lev utekl z klece, koho bys zachránil jako první, děti nebo mě?“
„Sebe.“
Milenecká debata
Starý milovník: „Vím, že jsem ve věku tvého dědečka, ale, miláčku, mám nesmírné štěstí, které ti mohu darovat.“
Ona: „Zdráhám se odpovědět.“
Starý milovník: „Nenechávej mě v napětí. Mám nemocné srdce a když jsem vzrušený, mohu kdykoli zemřít.“
Ona: „Pak budu vaše…“
Upřímnost
On: „Elvíro, skutečně mě miluješ, nebo miluješ mé peníze?“
Ona: „Johne, miluji obojí.“
Jak nejlépe zabít mravence?
Jak se mravenci dostanou do mraveniště?
Udeřte strýcovu ženu kladivem do hlavy!
Tento vtip hravě podvrací očekávání a nabírá temný a nečekaný směr. Je připomínkou toho, že humoru se často daří díky překvapení a absurditě, podobně jako modernímu černému humoru.
Proč je klavír jako cibule?
Odpověď: Proč? Protože je cítit?
Viktoriánský vtipálek zde spojuje nečekané přirovnání klavíru a cibule se slovní hříčkou, čímž vytváří lehkou absurditu.
Kdy sochař vybuchne v silných křečích?
Když dělá obličeje a-a-praskne!
Tento vtip si hravě utahuje ze světa sochařství a spojuje do komického scénáře akt vytváření mimiky a sochání busty. Je to připomínka toho, jak humor často vzniká ze všednosti.
Jaký je rozdíl mezi poctivou a nepoctivou pradlenou?
V čem je rozdíl? Jedna vám prádlo vyžehlí, druhá ho ukradne.
Tento vtip vnáší do tématu praní špetku drzé slovní hříčky a zdůrazňuje schopnost viktoriánské éry nacházet humor v každodenních situacích.
Při opětovném pohledu na některé vybrané viktoriánské vtipy zjistíme, že humor má nadčasovou schopnost překonávat epochy a vyvolávat smích bez ohledu na století. Většinu z nich jsme ale ani nedokázali interpretovat tak, aby v českém kontextu dávaly smysl…
Zdroje: www.ranker.com, www.mentalfloss.com, www.historytoday.com