Hura chřestivá
Domovem stálezeleného stromu jménem hura chřestivá (Hura crepitans) jsou tropické oblasti Severní a Jižní Ameriky a dále amazonský deštný prales. Jako invazivní druh se dostal do Afriky, především Tanzanie, částečně i Austrálie. Je to mohutný strom, který dorůstá výšky 25-30 metrů ve skupinách, jako samostatný strom až 60 metrů! Patří k největším americkým stromům. Kůra je hnědá, hladká. Jeho vejčité listy jsou široké 60 centimetrů. Jako jednodomý strom má jak samčí tak samičí květy. Ty samčí rostou v dlouhých trsech, samičí v úžlabí listů. Plodem jsou tobolky o průměru 5-8 centimetrů, vzhledem připomínají dýni. Je z čeledi pryšcovitých. Je to hezky tvarovaný strom, který poskytuje stín. Co je na něm tak nebezpečného?
Pozor, nebezpečí
V některých městech jsou hury pěstovány v alejích jako okrasné stromy. Tam jsou pro neznalé návštěvníky pro jistotu opatřeny informačními cedulemi. Je to třeba zákaz šplhání. Ostatně stromu se i přezdívá no-monkey-climb. I tak by to sotva někoho napadlo. Kmen je od kořenů po korunu poset ostrými špičatými hroty, jako obávaný okovaný cep či děsivá železná panna užívaná k mučení. O bílé šťávě hury se dočtete, že je nesmírně toxická. Stačí kapka a pokožku obsypou rudé fleky. Pokud by se někdo neubránil a sáhnul si do oka, může oslepnout. Asi nijak nepřekvapí, že hezké dýňové plody – semena jsou také jedovatá. Při požití způsobují křeče, závratě, zvracení a průjem. Hura dokáže nejen bodat, trávit, ale i střílet.
Poslední „zbraní“ hury jsou explozivní tobolky. Při dozrání se jednotlivé dílky oddělí a vystřelí do okolí semena. Ta letí rychlostí 70 m/s (250 km/h). Při síle této rychlosti snadno zraní jak člověka tak samozřejmě i zvíře. Všechny, kteří se nacházejí v jeho „dostřelu“, to je 45 metrů. Některé prameny uvádějí dokonce metrů sto. Díky tomu dostal strom i svou další přezdívku: dynamitový strom nebo výbušný strom. A výbuch je to skutečně hlasitý. Jako výstřel z pistole.
Obelstěná hura
V angličtině se huře běžně říká „sandbox tree“. Dalo by se přeložit strom krabiček či schránek na písek. V minulosti se totiž dřevnaté skořápky nezralých plodů používaly jako malé nádobky na velmi jemný písek, který sloužil jako piják na inkoust. Byly to velmi oblíbené módní psací doplňky a nesměly chybět na žádném pracovním stole. Naplněné pískem se používaly i jako těžítka.
I přes ostré hroty se člověk naučil dostat k bílé šťávě a dřevu. Z něho se vyrábějí různé krabičky a bedýnky, menší nábytek, věci do interiéru. Jedovatý latex používali domorodci na otrávené šípy. V USA se využívá při výrobě slzného plynu. Nemocný zub údajně při pomazání šťávou sám vypadne. Nicméně, stejně jako jiné jedovaté rostliny se při znalostech a správném dávkování dá použít jako lék. Bílou šťávou hury se léčí kožní choroby, revmatismus, střevní paraziti, listy zase vyléčí exém. V každém případě je to strom velmi podivuhodný a pro svou „nebezpečnost“ vlastně populární.
Zdroje: en.wikipedia.org, www.youtube.com
