Než však začneme husitům tleskat za pokus o nastolení genderové rovnoprávnosti, musíme pochopit ducha doby a okolnosti prvních husitských bitev. Reformátorské myšlenky lidových kazatelů neoslovovaly jen muže, ale i ženy, které měly na spasení své duše stejný zájem jako jejich otcové a manželé. Docházelo přitom k dosud nevídaným paradoxním situacím, kdy se například žena přidala ke kališníkům, ale její muž zůstal katolíkem. Ačkoli podle dobového přesvědčení měla být manželka svému choti ve všem poslušna, zrovna v otázce víry mohla učinit výjimku.

Jak uvedli učenci Jakoubek ze Stříbra a Křišťan z Prachatic, "spása duše stála nade vším". Husitští myslitelé zkrátka nemohli ženy nutit, aby následovaly manžely v mylném vyznání a vystavily se tak riziku věčného zatracení. Žena sympatizující s kališníky mohla podle jejich mínění muže opustit - samozřejmě za předpokladu, že po zbytek života zachovala celibát.

Ostříhané mužatky i statečné obránkyně

Do husitských táborů tak přicházely ženy, které kromě manželů opustily i střechu nad hlavou. V táborech se pro ně vždycky našla nějaká práce - mohly vařit, ošetřovat raněné nebo třeba i bojovat. Dobové kroniky popsaly husitské bojovnice jako ženy s nakrátko ostříhanými vlasy, které se oblékaly do mužského oblečení a ozbrojovaly se meči a kameny.

Druhou skupinu husitských bojovnic tvořily prosté měšťanky, jež se připojily ke svým mužům při obraně pozic. Jejich úloha vyplynula z přirozené nutnosti - během kopání příkopů a stavby obranných valů byla každá ruka dobrá a tradiční péče o domácnost ve stavu ohrožení pozbyla smyslu. Valy stavěly zpravidla celé rodiny, včetně dětí.

Táborské Amazonky pustošily a upalovaly

Kronikář Vavřinec z Březové ocenil statečnost mladé ženy, která hrdinně padla během bitvy na Vítkově při obraně srubu, "nechtějíc ani o krok ustoupiti z místa". O husitských ženách se nicméně dochovaly zprávy i méně lichotivé. Táborské radikálky například po vítězné vítkovské bitvě vyplenily kostel sv. Michala na Starém Městě pražském a z kláštera sv. Kateřiny po jejich náletu nezbyl kámen na kameni.

Asi nejdrsnější svědectví pochází z Chomutova, který husité napadli v březnu roku 1421. Kronikáři si nejsou jisti, kolik obyvatel města bylo husity pobito, ale shodně zmiňují masakr, kterého se dopustily táborské bojovnice na místních ženách. Manželky obránců prý byly vyvedeny před brány, svlečeny ze šatů, okradeny o cennosti a následně upáleny v boudě na vinici. Podle historiků jde o důkaz, že táborské radikálky byly mnohdy krutější než jejich mužští druhové.


Zdroje: https://www.militaryhistory.eu/, https://www.stoplusjednicka.cz/, http://www.ohremedia.cz/