Je to jeden z nejslavnějších amerických filmů a se ziskem deseti Oscarů i jeden z nejúspěšnějších. Výpravná historická freska Jih proti Severu měla premiéru už v roce 1939, ale bez problémů obstojí i nyní. Točila se více než rok, vystřídali se na ní tři režiséři a trvá neuvěřitelné čtyři hodiny.

Když se mamutí projekt rodil, kroužily kolem něj téměř všechny herecké hvězdy. Zatímco u obsazení hlavní mužské role bylo brzy jasno, partnerku ke Clarku Gableovi se dlouho nedařilo najít. Rybník nakonec všem vypálila v Americe zcela neznámá herečka.

Manžel jí pohrdal

V indické provincii Darjeeling má kořeny nejen známý čaj, ale také herečka, která se původně jmenovala Vivien Mary Hartley. Narodila se 5. listopadu 1913 jako první a poslední potomek britského vojenského důstojníka Ernesta Hartleyho a jeho ženy Gertrude. Už ve třech letech vystupovala s matkou v ochotnickém divadle, ale nikoho nenapadlo, že se herectví stane jejím osudem. V šesti letech ji rodiče poslali do klášterní školy v Británii, kde se skamarádila s Maureen O´Sullivan. O dva roky starší dívka byla skálopevně přesvědčena, že se stane herečkou, a nakazila i Vivien. Oběma se to nakonec splnilo, i když Maureen mohla kamarádce jen tiše závidět.

O své touze se Vivien odvážila doma říci až v 18 letech. Rodiče pro její nadšení kupodivu měli pochopení a zapsali ji na školu dramatického umění. Nebylo to ale jediné překvapení, které rodičům toho roku nachystala. Zamilovala se do advokáta Herberta Leigha Holmana a chtěla si ho vzít za muže. O třináct let starší vážený muž sice „komedianty" pohrdal, ale v případě krásné, zelenooké Vivien udělal výjimku. O rok později měli svatbu a v roce 1933 se jim narodila dcera Suzanne.

Rozervaná duše

Přestože by si to Holman jistě přál, z jeho manželky se nestala žena v domácnosti. V roce 1935 naopak přijala první roli ve filmu. Agent se ji snažil přesvědčit, že jméno Vivien Holman není vhodné, a vymyslel pseudonym April Morn, což znamená „dubnové jitro". Sladkobolné pojmenování však herečka odmítla a sama přišla s návrhem Vivien Leigh.

Ještě téhož roku stihla účinkovat v pěti filmech a objevila se v divadelní hře. A právě tam si jí všiml o šest let starší herec Laurence Olivier. Když spolu o dva roky později začali hrát milence v jiné hře, vzájemným citům už nedokázali odolat. Oba byli zadaní, ale několik let se jim dařilo románek tajit. Už tehdy si Laurence všiml, že se u Vivien velmi snadno střídají nálady. V jednu chvíli se smála, v další kabonila na celý svět. Toto umění se velmi hodilo na jevišti a kritici z něj byli nadšení, ale málokdo věděl, že taková je její skutečná povaha.

Sklony k melancholii, hysterii a depresím se u ní časem stupňovaly. Chtěla být nejlepší, byla tím doslova posedlá a sebemenší náznak kritiky snášela velmi špatně.

Slzy a odříkání

Když v roce 1936 vyšla kniha Margaret Mitchell Jih proti Severu, pojednávající o lásce Scarlett O´Hary a Rhetta Butlera na pozadí americké občanské války, znamenalo to obrovský hit. Kolem námětu začali ihned kroužit hollywoodští tvůrci. Román četla i Vivien a naprosto ji uchvátil. Zavolala svému agentovi, aby její služby nabídl v Americe. Byl to od ní troufalý a zdánlivě marný pokus. Na Hollywood měla být příliš neznámá, nezkušená a také „příliš britská".

Říká se, že odvážnému št­ěstí přeje, a bylo tomu tak i nyní. Představitelku hlavní role se nedařilo najít, natáčení dokonce začalo bez ní. Vivien se nakonec díky známému dostala přímo do ateliéru. Když ji uviděl režisér George Cukor, bylo rozhodnuto. „Líbila se mi její divokost. Přesně tak jsem si Scarlett představoval," rozplýval se.

Kvůli neshodám ho ale v režisérské židli brzy nahradil Victor Fleming, který pro Vivien slabost naopak neměl. Při natáčení tak byly časté hádky a slzy. Kvůli práci byla herečka navíc odloučená od svého milence. „Kocourku, jak já nenávidím herectví. Už nechci hrát v žádném filmu," stěžovala si Laurencovi v jednom z nekonečných telefonátů.

Ještě horší to bylo poté, co film vtrhl do kin. Vivien získala Oscara a stala se z ní celebrita první velikosti. „Jsem herečka, žádná filmová hvězda s falešným životem plným přetvářky," vzlykala. Kvůli zvýšenému zájmu o svou osobu se jí už nedařilo utajit poměr s Laurencem a musela s pravdou ven. V roce 1940 oba ukončili svá manželství a záhy se vzali. Na obřadu byli pouze oni a svědci. Vztah s Olivierem trval dlouho a pomalu ho nahlodávaly Vivieniny prohlubující se deprese. V roce 1944 jí navíc lékaři objevili tuberkulózu. Zakázali jí kouřit, což herečka tvrdošíjně odmítala. Nemoc se stále vracela a ještě více roztáčela spirálu jejích melancholických nálad.

V náruči milence

Přišly i další rány osudu. Při natáčení filmu Caesar a Kleopatra (1945) zjistila, že je těhotná, ale potratila. Stejná situace se opakovala v roce 1956. Tehdy její deprese trvaly už několik měsíců.

V roce 1958 dostalo manželství poslední ránu. Vivien si začala s hercem Johnem Merivalem, který byl o čtyři roky mladší. O dva roky později se s Laurencem rozvedla a s Johnem strávila dalších sedm let až do své smrti. Nikdy si ho však nevzala. S Laurencem ji přesto dál pojilo pevné pouto. Když John našel 8. července 1967 bezvládnou Vivien doma na podlaze, byl její bývalý manžel první, komu volal. Na pomoc ale bylo pozdě, herečka měla plíce plné vody. Laurence s Johnem pak společně zařizovali pohřeb ženy, kterou oba milovali.

Co ještě nevíte

* Jih proti Severu byl prvním filmem, při jehož promítání se dělala přestávka.
* Vivien šla na svatbě s Laurencem za svědka Katharine Hepburn.
* Laurence Oliviera povýšila královna Alžběta do šlechtického stavu.
* Za film Tramvaj do stanice Touha (1951) dostala druhého Oscara.
* Hereččin popel byl vysypán do jezera nedaleko jejího domu ve východním Sussexu.
* Zemřela o dva roky dříve než matka.
* V roce 1985 vyšla v Anglii série známek s největšími britskými filmovými osobnostmi. Z obálek shlíželi Charlie Chaplin, Alfred Hitchcock, Peter Sellers a Vivien Leigh.