Zdroj: Mountains Hunter / Shutterstock
Rentgen odhalil neviditelný text na starém pergamenu. Jde o poklad, tvrdí vědci
Celé dva tisíce let byla ztracena zřejmě nejstarší mapa hvězd na světě. Sepsal ji řecký astronom Hipparchos, ale jeho katalog zmizel. Objeven byl v úplně jiném světě, pod nápisy na starém pergamenu, který byl po staletí seškrabáván a znovu používán. Mapa byla znovu nalezena pod jiným, staletým textem.
Hipparchos byl astronom, o němž toho moc nevíme. Narodil se v Nikáji, městě v oblasti Bithynie v Malé Asii, tedy v dnešním Turecku. Zemřel na řeckém Rhodu. O vesmíru napsal mnoho děl, při nichž se inspiroval předsokratovskými filozofy a babylonskými a egyptskými prameny. Všechny jeho spisy, kromě jednoho, se ztratily a jsou zaznamenány pouze ve zprostředkovaných pramenech. Dochovala se jen astronomická báseň, která popisuje hvězdná souhvězdí, a údaje uvedené o souřadnicích se shodují s těmi, které byly odhaleny v dokumentu. Rukopis byl analyzován v roce 2017 pomocí multispektrálního zobrazování, které funguje jako rentgenový systém a umožňuje prohlédnout text.
Na video o fenomenálním objevu se podívejte zde:
Mapa skrytá pod pergamenem
Hipparchova mapa hvězd vznikla kolem roku 129 př. n. l. a vědělo se o ní jen díky odkazům v pozdějších dílech. Poté, co vědci analyzovali pergamen z jednoho egyptského kláštera, mapu náhodně objevili. Ač byl pergamen pojmenovaný Codex Climaci Rescriptus určen k seškrabávání písma, aby mohl být znovu použit, čitelné byly jen některé malé části mapy, například souřadnice souhvězdí Corona Borealis.
Vědci z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS) analyzovali pergamen pomocí zobrazovacích technik, díky nimž pak nahlédli zpět v čase a našli "bohatství starověkých astronomických informací". Celá mapa kdysi pokrývala stránky, dokud nebyla smyta a znovu použita k přepisu starosyrského textu.
Rukopis nalezený v Egyptě
Rukopis pochází z řeckého pravoslavného kláštera svaté Kateřiny na Sinajském poloostrově v Egyptě. Nyní vlastní většinu z jeho 146 folií Muzeum Bible ve Washingtonu. Ze 146 fólií jich devět obsahuje spisy o vesmíru, které podle vědců sahají až do pátého nebo šestého století.
Stránky jsou zaplněny sbírkou syrského textu z 10. nebo 11. století na pergamenu, který byl písařem oškrábán od staršího textu, aby mohl být znovu použit. Dříve se tak šetřilo papírem.
Zachovaná pasáž popisuje polohu souhvězdí Corona Borealis, ale kromě toho rukopis obsahuje celkem 42 stránek. Všechny američtí vědci vyfotografovali v různých vlnových délkách světla a pomocí počítačových algoritmů vyhledali kombinace frekvencí, které zvýraznily skrytý text.
Badatelé se domnívají, že původní Hipparchův seznam obsahoval pozorování téměř všech viditelných hvězd na obloze. V té době však ještě neexistovaly dalekohledy, vědci si myslí, že astronom zřejmě používal pozorovací trubice. Sepsat následně takové dílo byla neskutečná práce. Katalog přitom obsahuje nejen hvězdy, ale i mýty o jejich vzniku.
Zdroje:
