Dětské lebce se začal proto přezdívat Starchild scull, tedy lebka hvězdného dítěte. Její příběh začal tím, že se jedna dívka při návštěvě Měděného kaňonu v Mexiku ve Spojených státech vydala tam, kam neměla. Vypravila se do starých důlních jeskyní. Začala prozkoumávat zakázané chodby, až narazila na něco, co vypadalo jako lidská kostra. U ní objevila malou mohylu, z níž vykukovala malá znetvořená ruka, která držela ruku větší kostry.
Dívka kosti očistila (už to je divné, nemyslíte?) a všimla si velmi neobvyklé a zdeformované kostry dítěte. Kosti pak posbírala, protože na nich chtěla postavit svůj školní projekt, a ukryla je u kmene stromu v údolí. Jenže druhý den, když si pro kosti přišla, silný déšť je odplavil a zůstaly jen dvě podivné lebky. Na video se podívejte zde:
Lebky, které nemají obdoby
Aniž by byla odbornice, dívka na lebkách zaznamenala ihned abnormalitu: čelist větší kostry a celá spodní část obličeje podivně vypadající menší lebky byly rozbité. A malá lebka byla na první pohled zcela atypická.
K oběma lebkám se dostal daleko později pár z El Pasa, Ray a Melanie Youngovi. Melanie pracovala jako novorozenecká sestra, takže ji lebka dítěte hned zaujala. Rozhodla se ji nechat odborně prozkoumat. Lebku zanesla odborníkovi Lloydu Pyeemu, který ji poslal do databáze Národního ústavu zdraví, aby prověřil DNA menší lebky.
Ukázalo se, že kostry byly staré 900 let, větší patřila dospělé ženě, menší byla lebkou pěti až šestiletého dítěte. Největším překvapením ale byla analýza vláken DNA. Z nich bylo 265 párů bází v lebce dítěte lidských, ale 342 párů bylo neznámého původu. Genetická výbava dítěte byla něčím, co nepatřilo žádnému druhu na Zemi.
Starchild – odkud přišlo mimozemské dítě?
V lebce se nacházejí asi tři miliardy párů bází DNA. Lloyd Pye se rozhodl ve výzkumu podobné lebky pokračovat. Trvalo mu to 12 let. Za tu dobu pojmenoval lebku Starchild a sám pevně uvěřil myšlence, že na Zemi v dávné minulosti skutečně přiletěli mimozemšťané z jiné planety.
Podle něj pak tito mimozemšťané interagovali s lidmi, čímž vzniklo i „Hvězdné dítě“. Podle něj mělo mimozemského otce a lidskou matku. Ani seriózně uvažující vědci a badatelé nemohli dojít k žádnému závěru ohledně původu této podivné lebky. Rozdíly v DNA byly ve srovnání s lidskými fyzikálními aspekty zcela ohromující. Více informací v tomto videu:
Čím je lebka zvláštní
Podivná lebka měla mnoho zvláštností.
Zubař, který zkoumal pravou horní čelist nalezenou spolu s lebkou, určil, že lebka patří dítěti ve věku 4,5 až 5 let. Kost je o polovinu tlustší než u normálního člověka, a dvakrát až třikrát silnější. Pevnost kosti je způsobena chemickými vlastnostmi, které se více podobají zubní sklovině než kosti. Obsahuje rovněž více kolagenu a uvnitř kostní matrice se nacházejí zvláštní červená vlákna, která nejsou krví ani jinou známou látkou.
Také oční důlky byly velmi mohutné a dokonale tvarované. Očnice jsou oválné a mělké, přičemž kanál zrakového nervu se nachází blíže ke dnu očnice než k její zadní části. Nemá čelní dutiny a zadní část lebky je zploštělá. Navíc je lebka tvořena hydroxyapatitem vápenatým, normálním materiálem savčích kostí. I mozkovna je větší a hlava celkově těžší, což znamená, že jedinec pravděpodobně disponoval větší inteligencí.
Malé děti s hydrocefalem mají obvykle abnormálně velkou hlavu, protože tlak tekutiny způsobuje vyklenutí jednotlivých lebečních kostí směrem ven.
Lebka je i nadále zkoumána a objevují se kolem ní různé teorie. Nejpravděpodobnější je teorie neurologa Stevena Novella z lékařské fakulty Yale, který tvrdí, že lebka vykazuje všechny znaky dítěte, které zemřelo v důsledku vrozeného hydrocefalu, a lebeční deformace byly důsledkem nahromadění mozkomíšního moku v lebce. Sporný je i původ druhé kostry, která sice vypadá jako matka dítěte, ale zřejmě jeho matkou nebyla…
Zdroje:
