Poselství z hvězd?
První zprávy o „želé z vesmíru“ pocházejí ze 14. století. Tehdy Jan z Gaddesdenu ve svých lékařských spisech uvedl, že se „jistá slizovitá látka z hvězd“ používá k léčbě hnisavých boláků, avšak uvedl, že jen blázen může léčit neznámým rosolem. Latinský lékařský glosář té doby ji nazval „padlou hvězdou“. Léta se vypráví, že se bělavá želatina vyskytuje, když se objeví meteorický roj. Během desetiletí si původ tohoto „pudingu“ vysvětlují v různých částech světa jinak. Někde se věří, že je to poselství ze záhrobí, jinde že je to poselství z hvězd nebo slzy andělů.
Vysvětlení minulých staletí
Takže, jaká jsou možná vysvětlení? Už v 18. století se mělo za to, že se jedná o sinice obalené v „želatině“, které nejsou vidět, po dešti nabobtnají a vytvoří se rosolovitá hmota. Postupem desetiletí se věřilo, že hmotu vyvrhují ptáci či jiná zvířata, že to jsou „ostatky“ ropuch, červů nebo dokonce sperma vysoké zvěře. Na počátku 20. století geolog T. McKenny Hughes tvrdil, že je to rosolovitá houba. Objevily se i domněnky, že je to látka, která se tvoří ve vejcovodech žab pro rosol žabího potěru a živočich, který žábu pozře, pak látku vyzvrací a ta působením vlhka nabobtná. Na sklonku 70. let vyšel v časopise Fate článek, který tvrdil, že je záhada vyřešena „…je to mimozemská organická hmota, něco jako předhvězdné molekulární mračno,“ to však bylo vyvráceno.
Nálezy hvězdného „něčeho“
Během minulého století bylo nahlášeno mnoho nálezů „neznámého rosolovitého něčeho“. V roce 1979 v Texasu se objevily fialové kapky slizu po meteorickém roji Perseid. Želatinový déšť prý padal v Oakville ve státě Washington v roce 1994. Průsvitný sliz pokryl chodníky a trávníky města v Tasmánii v roce 1996 poté, co byl spatřen na obloze meteorit. O rok později spadla podobná látka v oblasti Everett v USA. Hvězdné želé se hojně vyskytovalo na podzim roku 2009 na kopcích ve Skotsku. V roce 2013 se objevila v přírodní rezervaci v Anglii, ta byla zkoumána a nepodařilo se ji identifikovat. Rosolovité útvary byly zaznamenány na mnoha místech Evropy i u nás.
Hvězdná želatina ve světle 21. století
Hvězdné želatinové útvary se značně tvarově liší. Jejich barva je většinou bílá až průhledná. Byly však zaznamenány nálezy žlutavé až oranžové nebo různých odstínů fialové až po růžové. Někdy vydrží, jindy rychle zmizí. Při rozboru DNA některých z nich nebyla nalezena shoda ani s živočichy ani s rostlinami. V roce 2015 však analýza jednoho želé potvrdila DNA žáby a stopy DNA straky. Možná tento záhadný rosol skutečně souvisí se žábami, jak tvrdí nejnovější vysvětlení „… v těle žabky – samičky, je látka glykoprotein, ve kterém jsou zárodky potěru a v případě napadení žába potěr vypustí a tím i látku, která ve vlhkém prostředí nabobtná.“ Možná želé souvisí s meteority.
Dosud se však nic z toho nepotvrdilo a ani se neví, zda jsou všechny nálezy shodné. Takže, dokud se vědcům nepodaří získat více vzorků a prozkoumat je, o jejím původu se víc nedozvíme. A jak uvedené zdroje radí, pokud beztvaré bílé želé někde na své procházce uvidíte, tak nesahat, nesbírat jen fotit… Nevíme, co to je!
Na závěr si dovolím podělit se o svou vlastní „rosolovitou“ záhadu. V létě k večeru, když poprchávalo, se z ničeho nic objevilo na větvi mého jalovce něco oranžového, co vypadlo jako plamínek ohně. Pořídila jsem narychlo jednu fotku. A ráno? Na větvi po něm nezbyla ani nepatrná stopa. Cizopasná houba? Žádnou podobnou jsem v největším českém atlase hub nenašla. A žába? Sotva by tam vyskočila. A vysvětlení? Nemám. A nemají ho ani mí přátelé.
Zdroje: futurism.com, discover.hubpages.com, www.youtube.com
