Období první republiky známe převážně z filmů pro pamětníky, kdy si jen představujeme rozverná děvčata, jim se dvořící mladíky, tu a tam nějakou ženu kouřící špičku v elegantní róbě a mladou generaci, před kterou se otvírá svět.
Svět se skutečně otvíral, a to zejména hercům, kteří se prosadili a získali slávu. Tito vyvolení se často scházeli na večírcích vyšší společnosti.
Oldřich Nový s manžekkou
Zavřete oči, odcházím...?
Tehdejší filmové hvězdy vedly skutečně v mnohém divoký a nevázaný život. Drogy a alkohol na večírcích byly jejich každodenní chléb, přestože filmy, které známe, ukazují něco jiného. Myslíme si, že v té době se lidé vyjadřovali květnatě, vulgarity byly zapovězeny a v módě byly elegantní obleky a šaty inspirované zejména Paříží, která už tehdy byla – spolu s Itálií – kolébkou módy.
Jenže! Tato mince měla dvě strany. Zatímco přes den se lidé skutečně chovali téměř předpisově, v noci se zejména herci a umělci měnili jako doktor Jecyll a pan Hyde. V noci to byla prostě jízda!
„Zavřete oči, odcházím,“ říká jeden ze symbolů první republiky, asi náš nejslavnější tehdejší miláček žen, Oldřich Nový. Ale spíš by mohl říct: „Zavřete oči, abyste neviděli, co se skutečně děje mezi smetánkou.“
Adina Mandlová ve filmu Život je pes
Večírky, kde se nejen pilo
Pokud si představujete, že se jen spořádaně tančilo, muži si drželi odstup, když se v elegantních oblecích vznášeli po parketu za zvuku piana, pak jste spíše v pohádce. Jistě, že tehdejší morálka byla odlišná od té dnešní, ale proč by se mladí lidé, kteří si to mohli dovolit, nebavili tak, jak uznali za vhodné?
V mnohém byla první republika uvolněnější. Lidé toužili po společnosti a udržovat si společenské postavení se prostě nosilo. Nikdo si nešeptal zamilované verše pod křišťálovým lustrem. Nebo na formálních akcích, možná. Ale divoké party doma nebo v uzavřené společnosti byly trochu tvrdšího ražení.
Drogy byly na večírcích vyšší společnosti poměrně běžné a největší oblibě se těšil kokain. Jeho věhlas stoupl zejména v meziválečném období, jelikož do konce první světové války byl u nás drogou zcela neznámou. Byl používán v medicíně pro utišení bolesti, ale nikoli pro zábavu.
Nejen kokain, ale i opium
Velké oblibě se těšilo i opium a morfium. Opium se kouřilo, ale ani čichání těkavých látek nebylo v té době bujarých večírků neobvyklé. Když ale smetánka poznala kokain, pak teprve začala ta pravá jízda.
Setkání filmových hvězd mohla být skutečně divoká. Na kokainu si ujížděly takové celebrity, jako byly krásná Lída Baarová, Adina Mandlová, ale i Saša Rašilov a Hugo Haas. Tito, a mnoho dalších, nechyběli na tak zvaných kokainových večírcích. Zejména Hugo Haas kokainu zcela propadl a stal se závislým. Jak řekla Adina Mandlová ve svých pamětech: „Nejčastěji jsme jezdili na Slapy, Hugo říkával, že sněží.”
Na videu se podívejte, kdo patřil k tehdejší filmové elitě a jaí byly osudy hvězd stříbrného plátna:
Sněžilo i v kabaretech
Kromě večírků vybrané společnosti se ale kokain dal sehnat běžně i v kabaretech a zábavních podnicích. Z nočních klubů se ale droga začala postupně šířit i do střední třídy a nižších společenských vrstev. Po čase kokain znali i dělníci, studenti, lékaři: Dobové prameny tvrdí, že jej pravidelně užívalo asi deset tisíc Pražanů.
Nemuseli jste tedy, jako Hugo Haas a podobní milovníci, užít kokain, sednout s děvčaty do auta a vydat se na spanilou jízdu Prahou. Stačilo jen zajít do nočního podniku, vědět kam a znát ty „správné“ lidi. Sláva a peníze vám jen činily vše dostupnější, ale s kokainem se obchodovalo ve velkém. A protože už tehdy byli lumpové vynalézaví, nebylo výjimkou místo náladu povznášející drogy koupit seškrabanou omítku.
Vítejte v životě vyšší společnosti!
Zdroje:
