Kopec Burnswark leží v jihozápadním Skotsku a kdysi se stal svědkem bojů mezi původními národy a římskými dobyvateli. Právě zde se našly provrtané olověné koule a oválné oblázky o hmotnosti od 30 do 60 gramů, které mohly Římanům sloužit jako munice do praků.
Dnes už prak není v módě ani mezi malými nezbednými kluky, nicméně v antice ho využívaly i profesionální armády. Nejlepší římští střelci pocházeli z Baleárských ostrovů v západním Středomoří, kde se děti učili zacházet s prakem odmalička, a rodiče jim často dokonce nedali najíst, dokud si jídlo sami nesestřelili.
Nečekaně smrtící zbraň
Zdálo by se, že takový prak nemůže mít v bitvě daleký dostřel ani účinnost. Římští prakovníci nicméně byli schopni zasáhnout nepřítele na 200 metrů, a dokonce ho i zabít - pokud se strefili do hlavy. Motiv usmrcení protivníka prakem nacházíme i v biblickém příběhu o Davidu a Goliášovi. Tato legenda mohla mít podle historiků reálný základ; stačilo, aby pasáček David prošel dobrým výcvikem.
Jak antický prak mohl vypadat a fungovat, zkouší nadšenec Joerg Sprave ve videu:
Vraťme se ale do skotské krajiny, na kterou si v prvních staletích našeho letopočtu dělali zálusk Římané. Fakt, že zde vědci našli munici do vojenských praků, není sám o sobě nijak překvapivý. Nikdo ale nechápal, proč byly kulky děrované.
Ještěže máme rybáře
Archeologa Johna Reida u vykopávek doprovázel jeho bratr, kterého napadlo, že dírky měly za úkol produkovat zvuk. "Prosím tě, nepleť se do toho, copak jsi archeolog?" zeptal se ho v žertu Reid. "Ne, ale jsem rybář," odpověděl bratr. "A když nahazuji vlasec s olověným závažím, které má v sobě taky takovou dírku, tak to závaží píská."
Reidovi se po těchto slovech rozsvítilo v hlavě. Hvízdající kulky sice nebyly o nic nebezpečnější než střely bez dírek, ale zato mohly nepřítele náležitě vyděsit. Neznámý zvuk svištící nebem musel být skvělou psychologickou zbraní, která ve skotských kmenech vyvolala paniku a narušila disciplínu. A navíc, jak jste se mohli soustředit na boj, když kolem vás pořád něco hvízdalo? "Muselo to být stejně otravné, jako když okolo vás lítá vosa," domnívá se Reid.
Syrová skotská krajina a nezdolné místní kmeny byly podle něj pro okupanty tvrdým oříškem. Římané proto museli vymýšlet nové psychologické taktiky, jak se tudy prokousat. Nakonec se stejně daleko nedostali, a navíc ke svému zklamání zjistili, že severní oblasti nejsou zdaleka tak úrodné jako ty jižní, a od další expanze upustili.
Zdroje: https://www.popularmechanics.com/, https://www.thevintagenews.com/, https://www.ancient-origins.net/
