Hygiena

Ženy nosily jednoduchou košili a několik vrstev spodniček. Právě košile, která měla po svlečení dalších vrstev oblečení funkci pyžama, zachycovala všechny tělní tekutiny - od potu po sekrety a krev. Koupel probíhala v lavorech, v neckách, kádích nebo přímo u studen.

Pro ženy to byla velice těžká doba, přesto neztratily svůj šarm a půvab. Dbaly na porcelánově bílou pleť a havraní vlasy, které smotávaly do pevného drdolu na temeni hlavy. Aby zůstaly pro muže krásné, riskovaly zdraví. Na slunci nosily transparentní roušky a masky, obličej si potíraly bělobou olovnatou a vlasy si barvily bylinkovou směsí a pročesávaly olověnými hřebínky.

V 17. století hrály prim vůně. Vše začínalo u domácích mýdel. Základní recept obsahoval ovčí tuk a popel, ve vyšší společnosti si mohli dovolit pár kapek levandule, ambry, skořice nebo tymiánu a parfémovali i vějíře, ložní prádlo a kapesníčky.

Obuv

V době třicetileté války se boty stále nerozlišovaly na levou a pravou. Šily se ale dost široké, aby to při chůzi nebylo znát. Doma chodili lidé v obyčejných bačkorách s volnou patou, venku nazouvaly ženy střevíce z hovězí kůže se širokým podpatkem. Ten se osvědčil při jízdě na koni a noha jim nevypadávala ze třmenu.

Praní

Praní prádla bylo náročně časově i fyzicky. Všechny vrstvy se musely namočit a namydlit. Potom se za stálého polévání ledovou vodou pomocí dřevěných palic vytloukala z oblečení špína. Celý proces trval dlouhé hodiny a podílelo se na něm několik žen. V některých městech sice existovaly veřejné prádelny se čtvercovými nádržemi a prostorem pro nanášení mýdla, ale těžkou práci včetně ždímání za ně nikdo neudělal.