Nádherný palác byl obklopen zemědělskými usedlostmi, poli, loukami i upravenými zahradami. V celém areálu žilo více než tisíc lidí. To znamenalo jediné. Obrovský nepořádek. Stačilo jen pár dní, aby se objevil zápach z rozkládajících se zbytků jídla, zvířecího trusu, nemytých těl a lidských výměšků.
Jindřich VIII. to nesnášel. Otřesným hygienickým podmínkám se snažil uniknout tím, že během roku cestoval mezi 60 rezidencemi v marné snaze žít v čistotě. S jeho početným dvorem se ale objevil i nepořádek.
Hygiena na dvoře Jindřicha VIII.
Největším problémem byly lidské exkrementy a moč. V té době neexistovaly odpadní trubky ani kanalizace. I přesto, že se v každém paláci nacházela řada suchých záchodů, za pár dní byla jejich kapacita naplněna. „Někteří dvořané došli až tak daleko, že se neobtěžovali hledat alespoň nočník. Tam, kde zrovna stáli, si podřepli a veškerou potřebu prostě vykonali. Ať to bylo na schodišti, na chodbě, v komnatách nebo u krbu," říká Eleanor Herman, autorka knihy The Royal Art of Poison.
Podle historičky Alison Weir Jindřich VIII. „vedl neustálý boj proti špíně, prachu a pachům." Spal na lůžku obklopen kožešinami, aby se k němu nedostaly škůdci a jiná havěť. „Jakoukoli návštěvu také upozorňoval, aby se nedotýkala tapisérií rozvěšených na stěnách. Nikdo totiž netušil, co se v nich mohlo skrývat."
Aby sluhové a dvořané nemočili u zahradní zdi, nechal král na problémová místa namalovat velké červené X. Výsledek snažení byl ale opačný. Podobně jako nařízení, aby lidé nenechávali na chodbách špinavé nádobí.
Nazí kuchaři a pravidelný úklid
Jindřich VIII. dokonce zakázal svým kuchařům, aby pracovali nazí nebo ve špinavém oblečení, které nosili několik dní a ještě v něm spali na zemi u krbu. Personál tak pravidelně dostával čisté oděvy a byl kontrolován, zda nařízení dodržuje. Služebnictvo bylo také naváděno, aby močilo do kádí. Kapalný odpad se pak používal při úklidu.
Přes všechna opatření však byl v královském paláci obrovský nepořádek a smrad. Nepomohly ani sladce vonící rostliny, rozvěšené v komnatách nebo pohozené na podlahách. Jediným řešením byl tedy únik. Jakmile se početný královský dvůr přesunul do dalšího paláce, začalo se gruntovat.
Otřesné hygienické podmínky ale nebyly problémem pouze anglického dvora. Samotný král Slunce Ludvík XIV. žil v takovém nepořádku, že jeho žena Marie-Antoinette byla jednou zasažena obsahem nočníku, který někdo vyléval z okna rovnou na nádvoří. Lidský odpad prosakoval zdmi luxusního sídla Versailles do takové míry, že otrávil jídlo v kuchyni. Tento nehygienický způsob života vedl v královských evropských domácnostech k bezpočtu úmrtí. Situace se změnila až v 19. století.
Zdroj:
