Zdroje: owlcation.com, www.healthyway.com, www.ranker.com
Hygiena ve středověku sice zdaleka nebyla tak úzkostlivě dodržována jako dnes a soukromou koupelnu si mohli dovolit jen ti nejbohatší, nicméně v každém městě existovaly veřejné lázně, kde se umývala i chudina. Nikdo se nerozpakoval odložit šaty a omýt se ve vodě ohřívané neustále udržovaným ohněm ve vedlejší mísnosti či domě. Nikoli náhodou mnoho lázní stálo hned vedle pekařství.
Ve středověku se lidé před sebou nestyděli.
Katolické církvi v té době ještě nevadilo, že se v lázních společně koupou muži a ženy tak, jak je Pánbů stvořil, a tolerovaly se dokonce i vnadné lazebnice, často ochotné poskytnout zámožnějším klientům rovněž služby jiného charakteru. Přivírání očí nad těmito semeništi hříchu však bylo jedním z jevů, které si vzali na mušku reformátoři. Pod vlivem protestantského hnutí se evropská společnost stávala vůči nahotě na veřejnosti stále méně tolerantní. Katolická církev se pak nechtěla nechat zahanbit, a tak si ještě přisadila.
Voda škodí zdraví
Jak města rostla, přibývalo v nich odpadu a škodlivých bakterií. Následkem cest do dalekých krajů se v Evropě objevily nové nemoci typu mor a syfilis. Věřilo se, že nákazu přenáší zkažený vzduch a otrávená voda. Tato víra později přerostla až v jakousi fobii z vody, kterou proslul i francouzský král Slunce Ludvík XIV. Ten si na rozdíl od svých současníků ve vodě ani nesmočil konečky prstů a po jídle si ruce otíral pálenkou.
Rokoko hravé a zavšivené
Po jeho smrti se ve Francii rozmohl nový ornamentální styl, jehož hravá zdobnost se promítla také do módy. Šlechtičny se předháněly, která bude mít nařasenější suknice a vyšší paruku. Rokokové outfity se často vymykaly rozměrům dveří i hranicím vkusu. V každém případě šikovně odváděly pozornost od nemytých těl svých nositelek a nositelů.
Pravými vlasy by se mezi šlechtou v té době už nikdo nechlubil. Nevěnovala se jim žádná péče, protože bez vody to zkrátka nešlo. Mastnými prameny se proháněly vši a jejich množení nebylo možno zastavit. Usazovaly se v lemech šatů, v postelích i dalším nábytku.
Bez parfému ani dostaveníčko
Nedostatek hygieny se projevil také na pleti pokryté silnou vrstvou pudru. Dámám i pánům se na obličeji tvořily nevzhledné vřídky, které se maskovaly roztomilými "muškami" rozličných tvarů.
A pak tu byl zápach. Palác ve Versailles měl už za Ludvíka XIV. pověst jednoho z nejhůře páchnoucích evropských sídel a v rokoku se zde mnoho nezměnilo. Je až neuvěřitelné, že právě v těchto zdech, kde se běžně vykonávala potřeba i na chodbách, docházelo k tolika slavným milostným avantýrám, popsaným v historických románech. Šlechta ovšem měla k dispozici parfémy, kterými se snažila nelibý tělesný pach přebít.
Lepší hygienické podmínky na francouzském dvoře prosadila teprve Marie Antoinetta, která byla z Vídně zvyklá na pravidelné horké koupele. Módě vysokých paruk však neunikla ani ona, naopak se kvůli nim stala u prostých Francouzů terčem kritiky a posměchu.
