Napříč středověkem se sem tam objevil horlivý mnich, který se holedbal, že se koupe jen jednou ročně, a to před velikonočními svátky. Očista duše byla podle některých myslitelů jedinou očistou, kterou Bůh vyžadoval, zatímco k tělu se mysl měla upínat co nejméně. Tyto případy byly v nové době velmi zpopularizovány, protože vyznívají vtipně. Neznamenalo to však, že nemyté mnichy napodobil celý středověký lid.
Lázně pro mnichy i měšťany
Z pramenů překvapivě vyplývá, že zanedbávání hygieny a zevnějšku bylo záležitostí jen některých řádů. Bohaté kláštery se naopak těšily luxusu v podobě vlastních lázní a budovaly si jednoduché kanály, které odváděly splašky daleko od budovy. Touto vymožeností disponoval ve 12. století dokonce i Strahovský klášter. Westminsterské opatství v Londýně nařizovalo mnichům koupel minimálně čtyřikrát ročně, místní lázně se však jistě využívaly mnohem častěji, neboť opatství zaměstnávalo stálého lazebníka a vyplácelo mu dva bochníky chleba denně.
Koupele v soukromí domova si ovšem ve středověku mohli dopřát jen ti nejbohatší. Obyčejní měšťané navštěvovali veřejné lázně, které nechyběly v žádném městě. V zalidněné londýnské čtvrti Southwark, jež dříve bývala samostatným městem, takových zařízení stálo dokonce hned osmnáct. Lázně se obvykle zřizovaly vedle pekařství, jejichž pece efektivně ohřívaly vodu.
Středověké městské lázně
Návštěva městských lázní se přitom zdaleka neomezovala jen na tělesnou očistu. Podle britské historičky Virginie Smith sem lidé chodili i za zábavou a jídlem. "K hodování v lázních se scházeli podobně, jako se dnes scházíme v restauracích. Německé dobové kresby často zobrazují řady kádí s koupajícími se páry, zatímco další návštěvníci sedí u stolů, nebo dokonce leží v postelích," popsala odbornice.
Jak se bojovalo s odpadky a zápachem?
Nesporným problémem měst byly ovšem odpadky, fekálie a mršiny, které se nemohly jen tak vyhodit do popelnice, natož spláchnout do kanálu. Kupily se v brázdách podél ulic nebo končily v řece. Rozhodně se přitom nedá říci, že by byl středověký člověk na všudypřítomný zápach zvyklý; mnohé radnice se snažily s nečistotou bojovat, i když to šlo ztuha. Pro sběr a odvoz odpadu se často najímaly zvláštní pracovní síly, v některých městech tuto nevoňavou práci vykonával kat nebo ras. Řezníci a koželuhové byli většinou nuceni odsunout svůj byznys na samý okraj města, kde zápachem nikoho neobtěžovali. Měšťané měli někde nařízeno zametat si před vlastním prahem, ačkoli z toho vzešla řada sousedských sporů, jelikož mnohé hospodyňky jednoduše nahrnuly vlastní odpad před vedlejší dům.
Hygiena Evropanů se propadla na dno až po zániku veřejných lázní, které byly postupně rušeny kvůli tlaku církve a fanatických reformátorů. V raném novověku se už obyčejný měšťan opravdu neměl kde umýt a města ovládla špína i nejrůznější epidemie. Situace se nezlepšila až do konce 19. století, kdy se konečně začala budovat kanalizace.
Zdroje: www.medievalists.net, about-history.com, www.huffpost.com
