Dokonce i moudrý filosof Platón popsal dělohu jako živé stvoření, které bloudí ženským tělem, utlačuje jiné orgány, blokuje průchody, brání dýchání a způsobuje různé nemoci. Děloha se podle něho začne svévolně chovat v případě, že není dlouho využita. Vdaným ženám, jež měly pravidelný styk s manželem a rodily jedno dítě za druhým, hysterie nehrozila. Zato vdovy a staré panny představovaly nejvýš rizikovou skupinu.

U mladých dívek bylo řešení jednoduché: lékař doporučil rodičům, aby hysterickou dceru urychleně provdali. Starší ženy bývaly podrobeny složitější kúře, spočívající v aromaterapii: k nosu se přiložila odporně zapáchající esence, k vagíně naopak vůně příjemná. Předpokládalo se, že libý odér přiláká dělohu zpátky na své místo.

Doktor Galén ve 2. století n.l. popřel možnost, že by děloha mohla tělem cestovat jako nezávislý živý organismus, a za příčinu hysterie označil sexuální deprivaci. Za nejzranitelnější skupinu považoval vdovy, které se dříve těšily z pravidelného manželského sexu a rodily děti, a nyní byly o toto přirozené potěšení připraveny. Galén kromě aromaterapie předepisoval masáže zevních rodidel, jež ovšem neprováděl on sám, ale zkušené báby.

V období středověku se o intimních tématech otevřeně nediskutovalo a projevy psychických nemocí byly připisovány posedlosti ďáblem. Někteří myslitelé, mezi nimi i Paracelsus, nicméně po vzoru svých antických předchůdců stále zastávali názor, že hysterii způsobuje děloha ležící ladem.

Italský lékař Giovanni Matteo Ferrari da Grado v 15. století prosazoval manželství jako nejúčinnější léčbu, protože to byla ve své době jediná legální možnost, jak do ženských pohlavních orgánů dopravit "blahodárně působící mužské semeno".

Teprve v 18. století začala být hysterie nahlížena jako záležitost mozku a duše. Přesto se ještě o sto let později mohly ženy trpící hysterií objednat na "pánevní masáž", která měla jejich mysl dovést ke klidu a rovnováze.