"Hra o trůny" panovala už od počátku věků a nevyhnula se ani Osmanské říši. Aby se sultán ujistil, že ho synové nesvrhnou ze zlatého křesla, držel je od malička v izolaci. Ibrahim, který se narodil roku 1615, byl nejmladší ze čtyř synů a nikdo příliš nesázel na to, že z něj jednoho dne bude něco víc než obyčejný posluhovač svých starších a moudřejších bratrů.


Jeho otec a tehdejší sultán Ahmed I. zemřel dva roky po jeho narození a žezlo převzal nejstarší syn Murad IV. Chtíč po moci byl silnější než krevní pouto, a tak nařídil zabití svých sourozenců. Než se kosa Smrtky dotkla i Ibrahimovy hlavy, Murad umírá a nejmladší syn se jako lusknutím prstů stal nejmocnějším mužem říše. Na trůn usedl ve svých 25 letech a vůbec netušil, co takové sultánství obnáší. Otec Ahmed nepočítal, že by se nejmladší syn dočkal trůnu, a nikdy ho o povinnostech neinformoval, bratři ho zase nenáviděli. K ruce si tak vzal velkovezíra, který se práce ujal za něj.


S vraždou svého jediného rádce a pomocníka se Ibrahim před burcujícím a nespokojeným lidem schoval se do harému, a aby se necítil osamělý, naplnil ho milenkami. Stovky žen k jeho potěšení, ale Ibrahimovo srdce patřilo vysněné ženě, kterou zatím nepoznal. Svým poddaným nařídil najít boubelatou milenku a posluhovači se vydali až do daleké Arménie, aby našli ženu jeho snů.

Ibrahim jí říkal "Homole cukru" a celým srdcem ji miloval. Jenže nová milenka žárlila na konkubíny, které mladého sultána sváděly pohledem i perfektně štíhlým tělem. Svou lásku jí vyznával gesty i dary, ale nestačilo to. Proto spáchal čin tak odporný, že si jím sám podepsal ortel smrti - nechal povraždit všech svých 280 konkubín, aby mu milenka uvěřila, že má oči jenom pro ni. Naneštěstí z toho jedna jediná konkubína vyvázla a o všechno prozradila veřejnosti.



Matka jeho šíleným rozhodnutím přihlížela s nelibostí. Přestože mu zachránila život zrušením Muradova příkazu, musela říši zajistit schopného vládce, což její syn nebyl. Povstalci, k nimž sama patřila, zabili úřadujícího velkovezíra a zajali Ibrahima. Popravili ho v té době tradičním způsobem - uškrcením tětivou luku. Novým sultánem byl zvolen jeho teprve šestiletý syn Mehmed IV. Ibrahimova matka se postarala o jeho dostatečný politický rozvoj a vzdělání, aby se tragická situace už nikdy neopakovala.