Během studené války Spojené státy a Sovětský svaz soupeřily nejen na poli jaderných zbraní, ale zajímaly je i neotřelé přístupy k jejich dodávkám. Obrovské jaderné zbraně musely být mobilní, a přitom dobře skryté nebo izolované od útoku. A tak vznikl šílený projekt Iceworm. Spojené státy, motivované strachem z jaderného zničení, se snažily o stále neotřelejší přístupy k jaderné válce. A k tomu si vybraly dokonce i cizí území a pronikly do Grónska.
Příběh s otevřeným koncem
Ač byl projekt Iceworm od počátku držen v tajnosti a tajemství mělo být díky netradičnímu prostředí skryto navždy, ukázalo se, že je tomu jinak. V později opuštěných tunelech zůstalo značné množství vybavení, nafty a jaderného odpadu. Ten měl být sice zcela pohlcen arktickým ledem, jenže se ukazuje, že do roku 2090 budou všechna tajemství amerického ledovce obnažena. Vyvstává tak otázka, kdo bude nakonec zodpovědný za vyčištění oblasti? Ale to je až konec příběhu…
Podívejte se na to, jak měl projekt vypadat:
Camp Century v zemi věčného sněhu a ledu
Koncept míst za polárním kruhem není v oblasti jaderných zbraní ničím novým a soupeření o pozice v Arktidě se pro obě mocnosti zdálo být strategickou nevyhnutelností. V roce 1960 uzavřely Spojené státy dohodu s dánskou vládou o zahájení výstavby rozsáhlého vojenského zařízení vybudovaného pod ledem v severním Grónsku. Měl zde vzniknout program nazvaný Camp Century, jehož záměrem bylo mimo jiné zřídit masivní sérii tunelů pod ledem schopných podporovat skladování, přepravu a odpalování speciálně navržených jaderných balistických raket.
Nový svět pod ledem
Projekt Icewarm vznikal v místě, kde byla průměrná teplota maximálně na nule, ale spíše hluboko pod ní. A také zde bylo velice větrno. Vybudovat vojenské zařízení na povrchu severogrónského ledového příkrovu se zdálo téměř nemožné, přesto však začali američtí inženýři kopat pod severním grónským ledovým příkrovem. Tunely byly hloubeny metodou zvanou "cut and cover". Po vykopání masivních příkopů ve sněhu a ledu se nad nový výkop položila oblouková ocelová střecha, která se poté znovu zasypala. Vznikly tak zde tunely, které by eventuálně mohly sloužit jako pracovní prostory, obydlí, nebo prostor pro rekreační aktivity. Primárně ale jako úkryt pro šest set jaderných raket a veškerého doprovodného vybavení tajného projektu Iceworm.
Dokonalý úkryt pro 600 jaderných raket?
Pracovní prostory pod ledem se rychle rozrůstaly. Nakonec byla koncem 60. let dokončena tzv. Main Street, tedy tunel více než 1100 metrů dlouhý, 26 metrů široký a 30 metrů vysoký, několik kasáren, kaple, knihovna, tělocvična a kino. Do ledové pokrývky byly vyvrtány hluboké otvory, které zajišťovaly zdroj čerstvého studeného vzduchu a rovněž pomáhaly zvládat tání. Bydlelo zde až 200 vojáků, kteří zde testovali životnost a proveditelnost celého projektu. Po dokončení počítal s 2 500 kilometry podpovrchových tunelů, v nichž by se nacházely zásoby 600 kusů speciálně upravených jaderných raket středního doletu, označovaných jako "Iceman".
Více informací získáte i zde:
Kdyby byl projekt dotažen do plánovaného konce, pak by zaujímal plochu 137 000 km2 a zaměstnával by 11 000 vojáků. Jenže dokončen nebyl, protože se objevily nepřekonatelné problémy. Masivní ledový příkrov, na kterém projekt vznikal, nebyl tak pevný, jak se zdálo. Vykopané stropy tunelů se začaly snižovat a ukázalo se, že dlouhodobá udržitelnost není možná. Americký sen o rozsáhlém podzemním raketovém komplexu v Grónsku tak padl.
Zdroje: nationalinterest.org, www.sandboxx.us, en.wikipedia.org/wiki/Project_Iceworm
