Pravěk měl svůj řád (?)

Zhruba před 250 miliony lety došlo pravděpodobně následkem zvýšené sopečné činnosti, z hlediska dnešního pohledu „zvýšených emisí skleníkových plynů“ k výraznému oteplování. Průměrná teplota na Zemi se zvýšila o deset stupňů. Vyhynuly více než tři čtvrtiny rostlin, živočichů i mikrobů. Větší katastrofa to však byla po mořský svět. Se zvyšováním teploty se z vod vytrácel kyslík, což vedlo k zániku 80 až 96 procent mořských tvorů. Po milionech let se teplota ustálila a moře bylo připravené přivítat nové obyvatele. Do mořských hlubin se jako jeden z prvních vydal neznámý suchozemský plaz. Nebyla to špatná volba. Zabydlel se velmi rychle a během pěti milionů let vyrostl do obřích rozměrů a ovládl světové oceány.

Mořský plaz triasu

Suchozemský plaz, který se přizpůsobil životu ve vodě, se vyvinul v „rybího“ plaze ichtyosaura. Z končetin se staly ploutve, některé druhy měly i hřbetní ploutev a/nebo ocasní ploutev, díky nichž navzdory své mohutnosti dosahovali rychlosti až 34 kilometrů v hodině. Ichtyosauři měli dlouhý krk, dlouhou špičatou hlavu a někteří čelisti s čepelovitými nebo kuželovitými zuby. Jejich veliké oči, snad vůbec největší na světě (až 26 cm), jim umožňovaly, jak badatelé usuzují, lovit v temných hlubinách. Předpokládají, že tito živočichové mohli mít i vrstvu tuku, která je chránila. Byli teplokrevní, dýchali vzduch a rodili živá mláďata. Někteří měřili jen pouhý metr, jiní dosahovali délky až přes dvacet metrů! Vzhledem připomínají ryby nebo delfíny. Obývali planetu v období triasu a dařilo se jim především na konci období a počátku následné jury.

Zdroj: Youtube

Fosilie promlouvají

První, téměř kompletní, kostra ichtyosaura byla objevena a pojmenována v roce 1834 v Anglii. Další nález zachovalých ostatků, včetně zbytků měkkých tkání, následoval ve stejném století v Německu. Ichtyosauři byli poměrně opomíjeným druhem, zájem o něj vzrostl až na konci 20. století, kdy byly nalezeny fosilie na všech kontinentech. Mnoho z nich nebylo v dobrém stavu, přesto badatelé dosud pojmenovali asi padesát čeledí. Navzdory četným neúplným nálezům je vědci dokázali popsat a ví se, že některé druhy dosahovaly váhy dnešních plejtváků obrovských (modrých velryb), „největších“ živočichů, pokud jde o váhu, tedy až 200 tun. Jak však ichtyosauři žili a čím přesně se živili badatelé poněkud tápali. Zcela nové a překvapivé poznatky přineslo i nedávné zkoumání dvaatřicetilet starého nálezu.

Jeden mega zoubeček a pár kostiček

Vědci předpokládali, že obrovští ichtyosauři byli na vrcholu potravního řetězce, navzdory tomu, že jejich nalezené pozůstatky zřídka obsahovaly nálezy zubů. Domnívali se však, že se přinejmenším většina z nich živila podobně jako plejtváci. Různou potravu po pohlcení množství vody „cedili“ zuby. Výjimkou byl himalájsaurus nalezený v Tibetu, který dosahoval délky 15 metrů a měl zuby uzpůsobené lovu. Ve švýcarských Alpách paleontologové vykopali v roce 1990 část obrovského zubu, úlomky žeber a obratle. Zub je sice jen deset centimetrů dlouhý, ale v průměru měří nejméně dvojnásobně víc, než jakéhokoli mořského obratlovce. Až teď výzkum ukázal, že patří třem dosud neznámým druhům velkých hodně přes dvacet metrů. Řadí se tak mezi největší fosilie ichtyosaurů. Prozatím je vědci přiřadili k čeledi shastasauridae. „Je těžké říci, zda zub pochází z velkého ichtyosaura s obřími zuby, nebo z obřího ichtyosaura s průměrně velkými zuby," uvedl P. Martin Sander z univerzity Bonnu. „Tito obří ichtyosauři z konce triasu patřili k největším živočichům, kteří kdy obývali naši planetu...“ Nález zubu vyvrací domněnky, že se živili jako plejtváci, naopak potvrdil, že to byl neohrožený lovec, který lovil nejen ryby, ale i obří chobotnice a nejspíš i menší ichtyosaury.

Zdroje: bigthink.com, www.livescience.com