Historici předpokládají, že plnoštíhlost byla IN zhruba mezi lety 1500 a 1900. V té době se renesanční umírněnost rozvinula v kypré tvary. Mezi krasavice byly považovány ženy, které by dnes lékaři označili za obézní.
Tento ideál krásy formovali především barokní umělci. Jejich cílem bylo fascinovat, ohromovat a působit na smysly. Architektura, móda a obrazy měly působit dramaticky, vypjatě a vzrušivě. Důraz byl kladen také na iluzi.
Ideál krásy v baroku
V době Ludvíka XIV. tak byla za krásnou považována ta žena, jež na první pohled vypadala, že je bohatá a nemusí hnout ani prstem. Nutností byla bledá kůže, nedotčená slunečními paprsky. Opálení bylo příliš selské. Proto vznešené dámy nosívaly venku masky a slunečníky. Další věcí, která byla naprosto nežádoucí, byly svaly. Ty naznačovaly, že daná osoba musí pracovat.
Za krasavici byla považována šlechtična pyšnící se kulatými boky a vypouklým břichem. Pas měl být ale štíhlý. Poprsí mělo být průměrné, ani ne bujné, ani malé. Ideální obličej byl kulatého nebo oválného tvaru s dvojitou bradou. Plusem byly dolíčky ve tvářích nebo na bradě. Zatímco oči měly být velké, hnědé nebo modré barvy, ústa měla být malá a užší. Problémem byly zuby. Tehdejší standard krásy nařizoval, aby byly bílé. Mnoho dam ale mělo chrup zkažený nebo jim chyběl úplně. Na počátku 17. století byly ve Francii žádoucí blond kudrnaté vlasy. Za nejpřitažlivější šlechtičnu byla tehdy považována jedna z milenek francouzského krále Ludvíka XIV. madame de Montespan.
Tzv. třešničkou na dortu barokního ideálu byly viditelné modré žíly na zápěstích. Ta měla být štíhlá a elegantní. Ruce měly být drobné a bez známky fyzické práce, jako jsou mozoly. Totéž platilo i pro chodidla.
Barokní krasavice
Jistý pařížský tiskař v roce 1655 souhlasil s tím, že svému příteli Jeanu L'Angelovi vydá spis L'Escole des Filles neboli Školu Venuše. Tato kniha se točí kolem rozhovorů dvou bratranců, kteří popisují své milostné aférky. Díky tehdy pobuřujícímu dílu se dochoval i popis barokní krasavice.
„Mělo by jí být asi osmnáct. Důležitá je kyprá, trochu tlustá postava s velkými rameny a baculatým krkem. Ňadra by neměla viset dolů, ale měla by být jako jablka. Obličej by měl být ušlechtilý a čelo hladké. Musí dobře tančit, zpívat a číst milostné příběhy a romance, pod záminkou, že se chce naučit svému mateřskému jazyku. Její břicho by mělo být tvrdé a vystrčené, aby si na něm mohli její milenci odpočinout. Žaludek měkký a masitý.
Zdroj:
