Jak vypadala v renesanci ideálně krásná žena: Mnohé by dnes byly spíš nehezké

Jarouš M Komořanský | 14. 8. 2022

Každé období má svůj ideál krásy. Navíc mnohdy tak odlišný, že dívka, která by byla považována za bohyni v jednom století, by o pár set let později moc parády nenadělala. Jaké byly dobové požadavky na krásu žen v období renesance? Načančané šaty, vyčesané vlasy, ale na dnešní poměry těla spíše boubelatá. „Krev a mlíko“ – takové byly krásky renesanční Itálie.

V době renesance se kulturní standardy šířily z Itálie po celé Evropě. 14. až 17. století byly ve znamení silného katolického vlivu, takže i krásné ženy měly být na první pohled ctnostné a jejich hodnota byla posuzována zejména s ohledem na jejich mužského partnera, jímž byl buď manžel anebo otec či dokonce Bůh. V móde byly kypré tvary, tedy zaoblené boky a velká dmoucí prsa, které znamenaly dobré zdraví, tedy naprostý opak ideálu krásy viktoriánské Anglie. Renesanční ženy by byly dnes nesporně označeny za boubelky nebo dokonce za tlusté, ale ve své době byly vrcholem sexuálního toužení. Oplácaná žena byla obdařená od Boha, a proto velmi žádaná.

Ženy se proto snažily vypadat extrémně krásně, protože tím reprezentovaly i svého „muže“. Jaký byl tehdejší ideál krásy?

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Nebezpečná krása

Renesanční krása byla v mnohém nebezpečná.

V módě byly blond vlasy spletené do copánků a vyčesané nahoru, bílá pleť a růžové tváře. To by bylo ještě v pořádku, ale ženy si kapaly do očí jedovaté kapky, aby měly smyslnější pohled, a k uším a tvářím si přikládaly pijavice, aby jim odčerpaly krev z obličeje, anebo si nanášely na pleť vaječné bílky s octem, aby byly bledší. Renesanční dámy se snažily vypadat perfektně, a k tomu neměly k dispozici žádné z dnešních vymožeností.

Bohužel se mnohé běžné „zkrášlovací“ procedury neobešly bez následků, takže velmi často ženy trpěly kožními lézemi na obličeji a hlavě. A ty bylo samozřejmě třeba zamaskovat, takže se tyto ošklivé následky zkrášlování zakrývaly kouskem látky ve tvaru hvězd nebo měsíců.

Blond vlasy ve složitých účesech

Ideálem krásy byly blondýny, proto se tmavovlasé dívky musely složitě odbarvovat šafránem a barvivy z cibulových slupek, kamencem, sírou a sodou. Přípravky se ale musely aplikovat na několik hodin a žena musela zůstat na přímém slunci, které bělidla aktivovalo.

Účesy přitom měly ideálně odhalovat čelo, které mělo být široké a vysoké, proto se některé ženy uchylovaly k vytrhávání vlasů, aby čelo vypadalo vyšší. Populární byly i šperkované turbany nebo čepce, pod nimiž byly vlasy stažené dozadu a složitě splétány. Módní byly drdoly a nejrůznější copy, čím složitější spletení, tím lepší.

Ženy z vyšší společnosti si vlasy zdobily šperky, perlami, stuhami a hřebeny nebo čelenkami, které pomáhaly odhalit čelo.

Bledá tvář s výrazným líčením

Když ženy docílily ideálně sněhově bílé pleti, nanášely si na obličej barvy. Bohaté ženy používaly šafrán anebo růžovou růž, aby měly výrazné lícní kosti. Ty, které si to nemohly dovolit, se líčily červeně a rudě, což bylo znakem menšího bohatství. Na ty se používal med nebo vermilion, buď v přírodní barvě anebo výrazně červené. Líčily se však i zámožné ženy, které si k tomu ještě pomocí antimonu nebo sazí zvýrazňovaly krátké, ale husté řasy a oční víčka si stínovaly a obtahovaly černou barvou. Dále se oči zdobily hnědou, šedou, modrozelenou nebo fialovou. Naopak obočí mělo být nevýrazné. To vše bylo „namalováno“ na sněhově bílé pleti, která musela vypadat jako sluncem nedotčená. Ženy nosily velké klobouky a těžké šaty, aby na ně nedosáhl pokud možno ani jeden sluneční paprsek. Do klobouků byly často vystřižené díry, aby slunce naopak mohlo bělit vlasy. Výsledky bělení vlasů byly ale značně různé a jen málokdy úspěšné, navíc se tak vlasy velmi ničily.

Jaké bylo skutečné postavení žen ve středověku: Naše představy jsou zkreslené
Magazín

Jaké bylo skutečné postavení žen ve středověku: Naše představy jsou zkreslené

Kdo byla belladona?

Belladona nebo beladona byla krásná žena. Název však byl odvozen z očních kapek vyrobených z extraktu z plodů nočního moru Atropa belladonna. Ten totiž dokázal rozšířit zorničky tak, aby žena vypadala svůdně podle hesla „očí zatemnělých touhou“. Lesklé tmavé oči byly považovány za největší ideál krásy, přičemž se jednalo o velmi silnou sloučeninu, která blokovala receptory v očních svalech a tím zužovala zornice. Bohužel se tak zhoršovalo vidění, ženy viděly rozmazaně a nebyly schopny zaostřit na blízké předměty. Dlouhodobé užívání belladonny vedlo k trvalému zkreslení vidění nebo dokonce slepotě.

Inu, renesanční ženy byly schopny pro krásu udělat cokoli, jedy a nejrůznější nebezpečné procedury nevyjímaje. Je tomu dnes jinak?

Zdroje:

www.thebeautybiz.com, www.historyhit.com, www.eviemagazine.com

Tagy Anglie Evropa Itálie krása renesance