Nošením make-upu prosluli už staří Egypťané. Silné oční linky protažené až ke spánkům zdobily tváře žen i mužů. Líčení mělo význam estetický, náboženský i praktický; zkrášlovací prostředky chránily pleť a oči před ostrým sluncem a jemnými zrnky písku. Spíše než svaly si muži pěstovali dlouhé vlasy a husté vousy. Věřilo se, že právě v nich se ukrývá mužská síla a plodnost.
Ideál řecké mužské krásy je tomu dnešnímu asi nejbližší. Vysportované, svalnaté tělo vypovídalo o tom, že jeho majitel o sebe dbá. Ale pozor. S pouhým instagramovým profilem byste ve starém Řecku neobstáli, pokud byste ke každé fotografii svých úžasných proporcí nepřipsali nějaký duchaplný odstavec svědčící o stejně úžasném obsahu mysli. Krása těla totiž musela jít ruku v ruce s moudrostí duše.
Socha Herkula
Kdo je tučný, má se dobře
Antické hodnoty se do Evropy vrátily spolu s renesancí. Mezitím tu byl středověk, který nastolil novou společenskou hierarchii. Ačkoli se aristokraté a rytíři od mládí cvičili v boji, dávali si pozor, aby se příliš nepodobali manuálně pracujícím plebejcům. Svaly začaly být spojovány s nižší třídou, zatímco u té vyšší byl ceněn tuk. Duchovně založení muži si pak libovali v hubeném a zanedbaném vzhledu, aby bylo vidět, že se pravidelně postí a světské požitky je nechávají chladnými.
Křižácké výpravy a následně i zámořské objevy způsobily v Evropě řadu změn. Předně sem byly zavlečeny dosud nepoznané nakažlivé nemoci, o nichž se věřilo, že se přenášejí zkaženou vodou. V důsledku toho se lidé přestali pravidelně mýt. Zároveň se staly dostupnější pochutiny typu cukr. Ten si sice stále mohla dovolit jen bohatší vrstva, ale tentokrát už v hojnější míře. Za vlády Jindřicha VIII. se proto v Anglii mezi šlechtou rozmohla móda obezity a zkažených zubů - oba tyto znaky vypovídaly o dobrém finančním zajištění svého nositele. Někdy to došlo tak daleko, že si šlechtic schválně načernil zuby uhlím, aby působil dojmem boháče.
Dionýsos - Peter Paul Rubens, cca 1638-40
Napudrované baroko
Velmi špatný chrup měl také francouzský král Slunce Ludvík XIV. Kvůli nezdravé životosprávě a zpackanému zubařském zákroku byl ke konci života zcela bezzubý a odkázaný na tekutou stravu přijímanou brčkem. Přestože jeho dvůr bývá v románech a filmech popisován jako přepychový, dnešní dívka by si tam ženicha sotva vybrala. Pánové nosili výrazné paruky, pod nimiž se proháněly vši, a odér nemytého těla se snažili přebít voňavkami. Tento trend se udržel ještě v 18. století, kdy si muži navíc navykli maskovat i nedokonalosti obličeje. Silná vrstva pudru se těšila oblibě u obou pohlaví, pokožka ale pod ní rychle stárla a tvořily se na ní vředy.
Díky rozmachu kapitalismu během 19. století začali rychle bohatnout i měšťané. Okamžitě to chtěli ukázat světu, takže obezita se mezi muži stala rozšířeným a žádoucím jevem. Ve Spojených státech vznikaly "kluby tlouštíků", kam se hrdě přidávali pánové s tučnými konty a náležitě vypasenými břichy. Kdo vážil méně než 90 kg, nebyl přijat! Ideál štíhlého muže s lehce narýsovanými svaly zavedl až Hollywood. Na kameře byl přecijen vidět každý kilogram a jediný herec nemohl vyplnit celý úhel záběru. Hrdinové prvních filmů navíc měli působit dojmem mužných siláků, a tomu byl také přizpůsoben jejich vzhled.
Zdroje: www.byrdie.com, www.artsy.net, www.nomadbarber.com
