Nejhorší práce
Igor Malitsky žil s rodiči v Charkově. Po nástupu nacismu před Němci utekl do Československa, kde se skrýval. Nedařilo se mu to dlouho, byl zatčen a vězněn v Kladně. Po převozu do Terezína stále doufal, že válka brzy skončí a všechno se vrátí do starých kolejí. V Osvětimi ztratil všechny naděje. Nejhorší byl pro něj moment, když mu vytetovali pořadové číslo 188005. Bylo mu čerstvých sedmnáct let a byl plný síly. Po pár měsících tvrdé práce a vyčerpání ale záviděl mrtvým.
Měl na starosti převoz zplynovaných těl z komor do krematorií. Byla to jedna z nejhorších prací v celém táboře. Často nakládal bezvládná těla těch, které denně potkával. Ze začátku se mu z manipulace s mrtvolami a nasládlého zápachu dělalo špatně, časem otupěl. Moc dobře věděl, že odpor by znamenal smrt.
Nejděsivější zážitek
Nejděsivější zážitek má přímo z plynové komory. Chystal se odvézt tělo ženy, byla nahá a nebývale krásná. Přes její hrudník se z posledních sil plazilo batole. V plynové komoře dokázalo přežít. Igor zazmatkoval a svěřil se svému kolegovi, který měl tu samou práci. Informovali dozorce, aby dítě odnesl nebo ochránil. Místo toho byli svědky kruté vraždy. Důstojník vzal dítě za nohy a chvíli ho držel ve vzduchu. Bez jediné známky lítosti s ním uhodil o zem. Dítě bylo okamžitě mrtvé. Hodil ho na hromadu ke zbytku mrtvol a pobídl vězně k pokračování v práci.
Igor prošel čtyřmi tábory a dočkal se osvobození jako zubožený a vyhublý muž. Jako jeden z mála se ale nestáhl do ústraní a dál bojoval proti nacismu, upozorňoval na to, co se v táborech dělo. Vrátil se do rodného Charkova. Po válce strávil pět let u Rudé armády a získal kapitánskou hodnost. Pětadevadesátiletý pamětník několikrát navštívil Osvětim, ale nedokázal mluvit o hrůzách, které tam prožil. Je známý jako antifašistický aktivista, vědec, technolog a pedagog. Za svůj život získal spoustu medailí za statečnost, práci a osvětu.
