Čarodějnice z Buchenwaldu: Z kůží potetovaných vězňů si nechávala vyrábět věci

24. listopad 2019 četba na 5 minut
Nacistická dozorkyně Ilse Kuch se vyžívala ve stahování lidí z kůže

Nacistická dozorkyně Ilse Kuch se vyžívala ve stahování lidí z kůže

Foto: profimedia

Nacistická dozorkyně Ilse Koch měla jeden opravdu neobvyklý koníček: zatímco probíhala selekce vězňů, vybírala si potetované, nechala je zabít a z jejich pokreslené kůže si vyrobila ty nejrůznější předměty. 

Ilse Koche, narozena 22.září 1906 předákovi v továrně v Drážďanech, byla od mala šikovná s čísly. Není proto tivu, že se matematice věnovala i během školských let a vystudovala účetnictví. V oboru si vydělala dostatek peněz a práce ji bavila. A pak přišel Hitler.

Zvláštní hobby

Jako vábničkou si zlanařil poctivé pracanty, mezi nimi i Koche, do područí své nové politické strany NSDAP. Přestože se Koche ještě nějakou chvíli nevzdala práce s čísel, začala nalézat nový smysl života. Mezi Hitlerovými fanoušky si dokonce našla přítele, Karla Otto-Kocha, který ji požádal o ruku.

S otevřením nového koncentračního tábora Sachsenhausen poblíž Berlína získal Karl pozici vedoucího a Ilse ho zamilovaně následovala, účetní knihu vyměnila za obušek a robustní těžké boty. Stala se z ní dozorkyně.

Jejich nově započatá kariéra vedoucího tábora a přísné dozorkyně pokračovala do tábora Buchenwald, kde se novomanželé na nějakou dobu usadili. Ilse si v táboře našla zcela novou a krutou zálibu - tetované vězně. Fascinovaly ji obrázky na těle vězňů a představovala si jaké by to bylo vlastnit obal na knihu z jejich kůže nebo stínítko lampy. Vězně nechala vraždit a odřízla jim potetovanou kůž. Přestože se žádný předmět vytvořený z lidské tkaniny nikdy nenašel, Ilse jich měla vlastnit desítky.

Karl a Ilse měli na starosti majetek uvězněných Židů, což znamenalo evidenci do knih. Manželé se rozhodli vězeňské peníze zpronevěřit a utrácely je za nejrůznější rozmary. V Buchenwaldu si vystavěli sportovní areál s jízdárnou a zakoupili několik koní, na nichž se Ilse ve volných chvílích projížděla. 

Spravedlnost ze strany SS

V roce 1941 byl Karl pověřen založením nového vyhlazovacího tábora Majdanek nedaleko Lublinu. Ilse, ač přes zdlouhavé manželovo přesvědčování, zůstala v Buchenwaldu. Historii se shodují, že pravděpodobným důvodem proč chtěla zůstat v koncentračním táboře a neodcestovat s manželem byla její nová krutá záliba - v Buchenwaldu si jejích zločinů nikdo nevšímal, v Majdanku by na sebe mohla upoutat nežádnou pozornost.

Začalo se jí přezdívat Čarodějnice z Buchenwaldu. Ilse se na začátku svého dozorčení zdráhala trestat vězně na veřejnosti a všechnu si krutost si šetřila do soukromí, na potetované Židy. Postupně se ale přidávala ke svým kolegyním, které pro ránu, i tu smrtelou, nešly daleko.

I nacistický dozorce ale může překročit pomyslnou hranici. Dne 23.srpna 1943 byli Ilsa a Karl na rozkaz SS a policejního vůdce Josefa von Waldeck-Pyrmonta zatčeni za soukromé obohacování a vraždy vězňů. Ilse byla až do roku 1944 pod zámkem, z důvodu nedostatku důkazů ji propustili. Karl byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Naposled vydechl 5. dubna 1945 na dvoře vlastního koncentračího tábora. Ilse byla šokovaná a k práci dozorčí se už nikdy nevrátila. V obavách, že bude zovu zatčena, utekla ke své rodině do Ludwigsburg. Její obavy se nakonec vyplnili, tentokrát si pro ni ale přišly americké úřady. Stalo se to 30. června 1945, měsíc po skončení války.

Vleklé a neuspokojivé soudní spory

U soudu v Dachau stanula společně s dalšími třiceti obviněnými. O dva roky později ji za účastni na vraždách v Buchenwaldu odsoudili k doživotnímu trestu. Z dodnes nepochopitelných důvodů jí byl trest snížen na pouhé čtyři roky. Dva si už odeseděla. Soud Ilse zkrátil trest kvůli chybějícím důkazům o sběru potetované lidské kůže, a roku 1949 ji propustili.

Šokující zvrat v soudním tribunálu podnítil obrovskou vlnu nevolí, především mezi přeživšími, a Ilse byla opět zatčena. Tentokrát proti ní svědčilo 250 svědků, mnoho z nich na vlastní oči vidělo, jak si Ilse vybírá potetované vězně a nechává je zabít, nebo se aktérkou vraždy stala ona. Někteří tvrdili, že pro ni stínítka lamp a knižní obaly z lidské kůže museli vyrábět, od tohoto obivnění se nakonec upustilo, neexistovaly žádné přímé důkazy, že předměty byly vyrobeny z lidské tkáně.

Roku 1951 konečně padl verdikt: Za podněcování k vraždě, podněcování k pokusu o vraždu a spáchání těžkého ublížení na zdraví byla odsouzena k doživotí. Četné pokusy odvolat se jí nikdy nevyšly. O čtrtnáct let později ve věznici v Aichachu spáchala sebevraždu.

Akční letáky