Kochova žena pocházela z Drážďan, kde prožila spokojené dětství. Na rozdíl od jejích mnohých vrstevnic se jí dokonce dostalo na tu dobu hodnotné vzdělání a mohla vykonávat práci účetní. V roce 1932 ji oslnily Hitlerovy proslovy a vstoupila do strany. Právě tady potkala svého budoucího manžela, který byl sice o deset let starší a plešatý, ale působil dojmem schopného muže, který to "někam dotáhne".

Brzy to "dotáhl" na velitele Buchenwaldu a Ilse se stala jeho horlivou asistentkou. Součástí jejich povinností byla také správa peněz odcizených zajatým Židům. Manželé za ně nechali v Buchenwaldu postavit luxusní sportovní areál, jehož součástí byla i jízdárna. Ilse totiž milovala jízdu na koních. Zatímco se věnovala svému hobby, v kamenolomu umírali vězni hlady a vyčerpáním.

Ačkoli Buchenwald nebyl táborem vyhlazovacím, mučení a vraždy tu byly na denním pořádku. Ilse hrůzným výjevům zpočátku jen přihlížela, ale brzy se sama stala jejich aktérkou. Mezi vězni si vysloužila mnoho nelichotivých přezdívek; "Buchenwaldská bestie" a "Řezníkova vdova" byly jedněmi z nejtrefnějších.

Svědkové po válce u soudu uvedli, že si Ilse vybírala vězně s tetováním a nechávala je zabíjet, aby si z jejich potetované kůže mohla vyrobit stínítko na lampu nebo obal na knihu. Předmětů vyrobených z lidské kůže prý měla celou sbírku. Soud o tom nikdy nenašel přímý důkaz, zločinů ale měla Ilse na svědomí přesto dost.

O tom, že manželé Kochovi překročili všechny meze, svědčí fakt, že se o jejich působení v táboře začali zajímat i nacisté vyšších hodností. V roce 1943 byli oba postaveni před soud, kde čelili obvinění ze zpronevěry a vraždy dvou židovských lékařů, kteří Kocha tajně léčili na syfilidu. Podle obžaloby je Koch usmrtil, aby o jeho nemoci nikde nemluvili.

Ilse, která krátce předtím porodila syna, byla po roce propuštěna pro nedostatek důkazů. Jejímu manželovi však soud udělil trest smrti. Popravčí četa ho zastřelila pouhé dva týdny předtím, než byl Buchenwald osvobozen spojeneckými vojsky.

Ilse se zanedlouho dostala pro změnu před soud americký a v roce 1947 si vyslechla rozsudek doživotního vězení. V té době byla opět těhotná, otec zůstal neznámý. Narozené dítě jí bylo odebráno a stejně jako v případě prvního syna svěřeno do náhradní péče.

V roce 1967 Ilse ve vězení spáchala sebevraždu. Na sklonku života prý trpěla bludy a bála se, že si s ní přeživší vězni z Buchenwaldu přijdou vyřídit účty.