Přehmat cestovatele Friče: Přivezený Indián mu dělal ostudu na každém kroku

Alberto Vojtěch Frič v Brazílii

Alberto Vojtěch Frič v Brazílii

Foto: Wikimedia Commons, Neznámý fotograf, Volné dílo, http://www.radio.cz/cz/static/alberto-vojtech-fric

V roce 1908 mohli Pražané ve svých ulicích potkat opravdového Indiána, což byla v té době ve střední Evropě naprostá rarita. Mladý příslušník kmene Čamakoko sem přicestoval spolu s botanikem a etnografem A. V. Fričem a mezi upjaté měšťany nezapadal ani zjevem, ani chováním.

Alberto Vojtěch Frič se původně zajímal o jihoamerické kaktusy, ale setkání s místními domorodci ho natolik nadchlo, že se začal zabývat i jejich kulturou. Kmen Čamakoko toho času trpěl zvláštní nemocí, která se projevovala krvácením z konečníku, hubnutím a malátností. Frič se rozhodl Indiánům pomoci a jednoho z nich dopravit do většího města na lékařské vyšetření. Náčelník doporučil svého syna Čerwuiše.

Lékaři v jihoamerických městech ale nebyli zrovna z levného kraje, což Friče přinutilo cestovat s indiánským mladíkem až do Evropy. Kuchaři na rakouské lodi si Čerwuiše oblíbili a krmili ho jako domácího mazlíčka, až mladý muž přes svou nemoc viditelně přibral.
(Zdroj: Vesmír 81, 190, 2002/4)

Fotografie z knihy Indiáni Jižní AmerikyFotografie z knihy Indiáni Jižní AmerikyZdroj: Wikimedia Commons, Volné dílo, Autor: Alberto Vojtěch Frič – http://kramerius4.nkp.cz

Po příjezdu do Prahy byl už otrkaný a rychle si zvykl, že je všude středem pozornosti. Frič ho sice nabádal, aby raději držel jazyk za zuby a ve společnosti seděl stranou, ale Čerwuiš své bezprostřední chování nedokázal udržet na uzdě. Obdivoval černá péra na kloboucích strážníků, o nichž se domníval, že to jsou místní šamani. V hospodě se dal do řeči se spisovatelem Jaroslavem Haškem a pokáral ho za přílišné pití ohnivé vody. Hašek si jeho kritiku k srdci zřejmě příliš nebral, zato mladé dámy z dobrých rodin byly v šoku, když se jich Indián na rovinu zeptal, jestli už spaly s mužem. (Zdroj: www.lidovky.cz, červen 2011)

V 16. století Aztékové houfně umírali na nemoci zavlečené z Evropy.

Záhadná epidemie vyhubila půlku populace Aztéků. V čem je podobná koronaviru?

Čerwuiš ze své domoviny nebyl zvyklý ani na decentní sociální odstup a k ženám se přibližoval více, než dovolovala evropská etiketa. Frič byl z mladíka nešťastný. Sotva ho odehnal od dívek zrudlých studem a hněvem, už ho zase přistihl, jak zpívá na ulici, aby si vydělal na párek.

Ostudu střídala zase jen ostuda a Fričovi se ulevilo, když Čerwuiše dopravil zpátky do Ameriky. Mladík zde hned vyprávěl o všem neskutečném, co za oceánem viděl: o šamanech s černými péry, vzducholodích a lampách, které svítí i bez ohně. Indiáni však nebyli na takové převratné informace z moderního světa připraveni a Čerwuiše nařkli, že si vymýšlí.

Alberto Vojtěch Frič v Brazílii, 1906Alberto Vojtěch Frič v Brazílii, 1906Zdroj: Wikimedia Commons, Neznámý fotograf, Volné dílo, http://www.radio.cz/cz/static/alberto-vojtech-fric

K něčemu však všechny Fričovy i Čerwuišovy útrapy byly dobré. Jednomu pražskému studentovi se totiž podařilo v Indiánově stolici objevit dosud neznámý druh škrkavky a cizokrajného pacienta vyléčit projímadlem. Frič si bohužel nezapamatoval studentovo jméno. Zato dostál svému slibu a vrátil se ke kmeni Čamakoků, aby jeho příslušníky uzdravil.

Akční letáky