Jak vypadaly války mezi indiánskými kmeny: Krutost pro Evropana nepochopitelná

Indiáni byli hbitými lukostřelci.

Indiáni byli hbitými lukostřelci.

Foto: Profimedia.CZ

Všichni víme, že kolonizace Ameriky přivedla indiánské kmeny na pokraj vyhynutí. Jak ale jejich život vypadal předtím, než na jejich území vkročil Kryštof Kolumbus se svým doprovodem? Opravdu byli tak mírumilovní, jak se o nich traduje?

Nezvanou návštěvu ze zámoří přivítali Aravakové na Karibských ostrovech až nečekaně vlídně. "Přinesli nám papoušky, klubka bavlny, oštěpy a spoustu dalších věcí, které s námi vyměnili za skleněné korálky a zvonečky. Ochotně směnili všechno, co vlastnili. Nenosí zbraně a ani je neznají; když jsem jim ukázal meč, z nevědomosti se o něj poranili," popsal setkání s indiánským kmenem Kolumbus.

Počáteční dobré vztahy mezi dobyvateli a původním obyvatelstvem neměly dlouhého trvání. Bílé tváře dovezly z Evropy smrtelné nemoci, a navíc indiány zotročily a téměř vyvraždily. Z kdysi hrdých kmenů zůstaly jen romantické příběhy a smyšlení hrdinové typu Vinnetou. Vznikla představa, že indiáni původně žili poklidným životem ve svých vesničkách, pokuřovali dýmky a s nikým se nepouštěli do křížku.

Zdroj: Youtube

Archeologické nálezy nicméně naznačují něco jiného. Kosterní pozůstatky z předkolumbovské doby nesou stopy po úderech sekery a často jsou protkané hroty šípů. O indiánském válečnictví máme ostatně zprávy už od prvních misionářů, kteří s nativními kmeny nějaký čas žili. Indiánští chlapci se podle nich učili zacházet s lukem a šípy už od raného věku a trénovali s nimi jak lov zvěře, tak zabíjení nepřátel. (Zdroj: blogs.scientificamerican.com)

Kryštof Kolumbus u španělského dvora

Kryštof Kolumbus: Svůj sen uskutečnil jen díky přízni mocné ženy

Zemřelo ti dítě? Přineseme ti jiné

Na válečné výpravy se indiáni nevydávali jen kvůli kořisti a získání lepšího území, ale také za účelem doplnění vlastních řad o osoby, které předčasně zemřely. Když matka oplakala zesnulé dítě, muži z kmene jí u sousedního kmene vybojovali jiné. Starala se pak o něj se stejnou láskou jako o vlastní. Stejně tak válečníci přiváděli nové ženy vdovcům, a někdy tímto způsobem nahrazovali dokonce i dospělé muže.

Francouzský dobrodruh Pierre-Esprit Radisson byl v 50. letech 17. století zajat a mučen kmenem Irokézů. Měl ale velké štěstí; stařešinové se nakonec rozhodli darovat ho matce, která přišla o syna podobného věku. Radisson později líčil, že se o něho žena láskyplně postarala a zhojila mu rány.

Kruté mučení a kanibalismus

Válečné zajatce v drtivé většině případů potkal mnohem horší osud. Jezuitský misionář Claude Allouez v 18. století popsal, jak s nimi zacházeli Illinóové: "Zajatce při příchodu do vesnice čeká kruté přivítání: místní muži jim vytrhají nehty, uřežou prsty nebo uši a zbijí je klacky."

Ubožáci byli potom přivázáni ke kůlům a skalpováni. Ani tím jejich utrpení neskončilo. Illinóové rozpálili nad ohněm kovové nástroje a zajatcům jimi pálili jednotlivé části těla. Teprve poté je usmrtili.

Kruté mučení, které bylo silnou kávou i pro Evropany neblahé pověsti, přitom mělo přesný řád a rituální charakter. Čím déle byl zajatec mučen, tím spíše se kmenu podařilo usmířit duše zabitých válečníků z vlastních linií. Během trýznění se navíc ukázalo, do jaké míry jsou zajatci stateční. Těm nejodolnějším bylo na konci obřadu vyjmuto srdce z těla. Stařešinové pak orgány opekli na žhavých uhlících a jejich kousky rozdělili mezi mladé chlapce, kteří měli jejich pozřením získat odvahu a sílu. (Zdroj: www.canada.ca)