Obří kamenné nádoby byly vytvořené záhadným národem, který zřejmě obýval tamější oblast. Byly nalezeny po celém indickém Ásámu, přičemž některé exempláře byly zcela odkryté, jiné naopak zahrabané skryté hluboko v divočině. Megalitické nádoby v Ásámu – na šesti lokalitách - poprvé oficiálně popsali v roce 1929 britští úředníci Philip Mills a John Henry Hutton. Poté byla poblíž určena sedmá lokalita, v roce 2017, na jejímž základě pak byly další práce obnoveny v roce 2020. A právě tehdy se začaly objevovat další lokality.
Odkrytí dalších nalezišť by také mohlo archeologům pomoci dát dohromady nejen to, k čemu nádoby sloužily, ale i dědictví tajemných lidí, kteří je vyráběli.
Do tohoto nálezu bylo již v Indii známo sedm lokalit na ploše 115 km2, na nichž bylo identifikováno celkem 797 nádob na nejrůznějších místech, většinou však na vrcholcích hor a hřebenech, které však nabízejí výhled do okolních údolí.
Video z tohoto pár dní starého nálezu není zatím k dispozici, ale podívejte se na techniku pohřbívání do "hrnců":
Záhadné nádoby
Kromě těchto obřích nádob objevili archeologové další čtyři místa, na nichž vyčnívá ze země 65 obřích pískovcových nádob nejrůznějších tvarů a velikostí. Zvláštní objekty byly nalezeny ve vesnici Herakilo (10 nádob), na hřebeni u Thaimodholingu (12 poškozených nádob), na výběžku u Thaimodholingu (8 nádob) a v Dolním Chaikamu, kde bylo objeveno dokonce 35 nádob na poli obklopeném hustým lesem.
Nádoby se od sebe liší – některé mají baňatější tvar a jsou menší, další naopak vysoká a válcovité, jiné vypadají jako kužely tyčící se do nebes. Kromě tvaru se liší i stupněm poškození a místem nálezu – některé byly skryty v zemi, jiné zcela odhalené.
I když dosud není známo, kdo nádoby vyrobil a proč, vzhledem k jejich množství a roztroušenosti lokalit je jasné, že byly hojně užívány po celém území. Archeologové navíc v okolí žádné z lokalit nenašli zdroje pískovce, z něhož jsou nádoby vyrobeny.
Jedná se o pohřební nádoby?
V Indii tedy celkově existuje již 11 takovýchto lokalit, další byly pak označeny rovněž v Laosu a Indonésii – na všech byly nalezeny nádoby zasazené do doby od druhého tisíciletí před naším letopočtem do 13. století našeho letopočtu.
Nejlogičtější možnost, jež se nabízí, je ta, že nádoby byly využívány coby pohřební nádoby, obdobně jako tomu bylo například i v Egyptě a dalších zemích v období starověku. V mnoha nádobách v Laosu byly nalezeny lidské ostatky. Existují i stopy, jež naznačují, že i asámské nádoby mohly být používány k mortuárním praktikám, jelikož jedna z nich obsahovala úlomky zpopelněných kostí. Pak by se nabízela možnost, že nádoby vyrobil ztracený lid Siemi, a měly skutečně sloužit pohřebním účelům. V ústní tradici jsou dochvány zmínky, že v jiných těchto nádobách byly kromě popela nalezeny i korálky a další artefakty.
Kolik lokalit bude ještě objeveno, se neví. Pokud se ale potvrdí teze o tom, že se jedná o pohřební nádoby, jistě existuje ještě mnoho zatím nenalezených míst. V tuto chvíli jsou plánovány další průzkumy v celém Ásámu, Meghalaje a Manipuru.
Zdroje:
