Jedním z nejznámějších příkladů takto záhadně vzniklých staveb je pevnost Sacsayhuamán, která se nachází na okraji města Cusco. Jedná se o zázrak starověkého inženýrství, kde masivní kameny o hmotnosti až 200 tun do sebe zapadají tak přesně, že se mezi ně nevejde ani list papíru. A není to jediná stavba. Bez cementu a jakéhokoli spojovacího materiálu vznikaly takto dokonalé stavby na mnoha místech světa.
Lze změkčit kameny?
Ještě pozoruhodnější je skutečnost, že staří Inkové dokázali s těmito kameny pracovat bez použití moderních technologií, jako jsou jeřáby nebo elektrické nářadí. Ve skutečnosti používali techniku známou jako "změkčování kamenů", která zůstává pro moderní vědce záhadou.
Podle legendy používali inčtí stavitelé ke změkčení kamenů před jejich tvarováním směs na rostlinné bázi. Mohlo se jednat o velmi specifickou rostlinu, která dávným Peruáncům poskytla možnost změkčovat kámen, nebo Inkové znali vyspělou starověkou technologii, která dokázala kámen roztavit?
Přesné složení směsi, která možná kameny spojuje, však není známé a pokusy o napodobení tohoto procesu byly dosud neúspěšné. Někteří badatelé se domnívají, že inčtí stavitelé možná použili k vyplnění mezer mezi kameny nějaký druh malty, ale tuto teorii zpochybňují jiní, kteří tvrdí, že kameny byly jednoduše opracované a zapadly do sebe s neuvěřitelnou přesností. Podívejte se na video:
Ani moderní věda nepřinesla odpověď
V posledních letech se vědci stále více zajímají o vyspělou technologii starých Inků. Studovali kameny v Sacsayhuamánu pomocí pokročilých technik, jako je rentgenová difrakce a elektronová mikroskopie, aby se pokusili odhalit tajemství techniky měkčení kamenů.
Stavbě v Sacsayhuamánu se věnoval i badatelský tým Jana Petera de Jonga a Christophera Jordana a Jesuse Gamarry. Ti došli k závěru, že „žulové stěny v Cuzcu vykazují známky toho, že byly zahřáté na velmi vysokou teplotu a zesklovatěly, takže vnější povrch se stal sklovitým a velmi hladkým.“
A to není jediný pozoruhodný závěr. Studie tří vědců rovněž konstatuje, že „k roztavení kamenných bloků, které pak byly umístěné a ponecháné vychladnout vedle tvrdých skládačkových polygonálních bloků, které již byly na místě, bylo použito jakési špičkové zařízení.“
Aby k roztavení kamene došlo, teplota by musela dosahovat 1 100 stupňů Celsia, takže by se kameny tzv. vitrifikovaly. Vědci nalezli v lokalitě Cuzca, včetně Sacsayhuamanu a Qenka, místa, která skutečně vykazovala známky vitrifikace.
Podivný neviditelný spoj i technologie jsou stále záhadou
Ale ani s moderními technologiemi nemáme jednoznačnou odpověď a přesný proces stavby těchto architektonických zázraků se nepodařilo zopakovat. Podle jedné z teorií používali inčtí stavitelé ke změkčení kamenů kombinaci tepla a kyseliny, což se však rovněž nepotvrdilo.
Jisté je, že inčtí stavitelé dokázali vytvořit stavby, které obstály ve zkoušce času po staletí, přestože neměli přístup k moderním technologiím. Obzvláště působivá je přesnost kamenických prací v Sacsayhuamánu, kde kameny do sebe zapadají tak těsně, že mezi ně nelze vložit ani list papíru.
Jak to provedli, nikdo neví
Záhada techniky měkčení kamene, kterou staří Inkové používali, zůstává nevyřešená, ale jejich působivé inženýrské výkony nepřestávají udivovat a inspirovat lidi na celém světě. Skutečnost, že dokázali vytvořit tak masivní a přesné kamenné stavby bez moderní technologie, je důkazem jejich vynalézavosti a dovednosti.
Přes veškeré úsilí moderních badatelů zůstává tajemství techniky měkčení kamene, kterou stavitelé Inků používali, neznámé. Přesnost a trvanlivost kamenných staveb v Sacsayhuamánu však svědčí o neuvěřitelných inženýrských schopnostech této starověké civilizace a připomíná, jak úžasných věcí lze dosáhnout i bez pomoci moderních technologií.
Zdroje: www.ancientpages.com, en.wikipedia.org/wiki/Sacsayhuaman, www.peru.travel, www.boletomachupicchu.com
